Ale pro začátek takový osobní vyznání: Vždycky, když kolem mě prolítne pojem „statusový schůzky“, mám neblahý dojem, že bych se měla rychle někam schovat. Slovo status samo o sobě není moc hezké, že jo? Jako jaký status? Třeba svobodná? A je to dobře (jakože si dělám, co chci, protože to tak chci) nebo špatně (protože mě nikdo nechce)? A co třeba společenský status? Taky kapitola sama o sobě, netřeba rozebírat. No a pak tu máme statusy u projektů (ve většině případů čti jako problémů), to může být třeba: po termínu, nedodáno, zrušeno… A co se týká přímo spojení statusová schůzka, tak poslední, na kterou jsem chodila se týkaly GDPR. Nic moc téma, uznejte. Ale bojovali jsme statečně a všechno dobře dopadlo – bouchli jsme šáňo a statusovky odebrali z kalendářů… A teď tam jsou další. Ty, na kterých řešíme „Culture Book“. Proč jsem se ani tentokrát neschovala a šla do toho?
Konec statusového hlášení.