Čtyřicetiletý Jindřich neplatil výživné na děti. Nyní si za to odpykává trest v jedné severočeské věznici.
Až vyjde ven, zaměstnavatelům bude pravděpodobně jedno, že má za sebou 20 let praxe kuchaře a odpovídající vzdělání. Záznam v rejstříku trestů bude znamenat okamžitou stopku.
Situaci lidí, kteří se po výkonu trestu vracejí zpět na trh práce, se v květnu věnovala mezinárodní konference konaná pod záštitou ministerstva spravedlnosti. Konferenci uspořádalo centrum Rubikon, které pomáhá bývalým vězňům zařadit se zpět do společnosti.
„Sami odsouzení říkají, že pravý trest začíná ve chvíli, kdy vyjdou z vězení a nikdo jim nedá práci,“ řekla na konferenci Jocelyn Hillman z britské neziskové organizace Working Chance. Ta se zaměřuje hlavně na ženy – bývalé vězeňkyně. „Mnoho z nich je velmi chytrých, talentovaných a kreativních. Narážejí ale na předsudky zaměstnavatelů,“ uvedla Hillman. Working Chance loni pomohla najít zaměstnání skoro stovce žen, které prošly vězením. „Žádná z nich neselhala a do vězení se nevrátila,“ zdůraznila Hillman.
Obavy personalistů zaměstnávat lidi s trestní minulostí jsou v lecčems pochopitelné. Nicméně i tato oblast si zaslouží individuální pohled a přístup. Je rozdíl mezi několikanásobným recidivistou, který pykal za násilné trestné činy a v životě nepracoval, a člověkem, který například způsobil dopravní nehodu z nedbalosti.
Centrum Rubikon pravidelně pořádá akci s názvem Pohovory nanečisto, kdy sezve personalisty a bývalé odsouzené. Cílem akce je nácvik pracovních pohovorů bez nutnosti slibovat skutečné místo. Jde spíše o to, aby se obě skupiny – zaměstnavatelé a bývalí odsouzení – poznali tváří v tvář.
Pohovory nanečisto si letos v dubnu vyzkoušela například Monika Ladmanová z IBM. Tréninkový pohovor provedla asi se šesti uchazeči s trestní minulostí. Zasáhly ji silné osobní příběhy a k mnoha kandidátům pocítila i osobní sympatie. „Spoustu z nich bych klidně zaměstnala,“ shrnula na konferenci své dojmy.
Jocelyn Hillman z Working Chance popsala hostům konference i své zkušenosti z jednání se zaměstnavateli. Ti často říkají, že se bojí bývalé trestance zaměstnávat, například aby ve firmě nekradli. Na druhou stranu – firmy často bezelstně přiznávají, že se jim už nyní ze skladů ztrácí část zboží, ale po příčině se nepátrá. „Říkám jim: vidíte, možná, že zloděje zaměstnáváte už teď, jen je doposud nikdo nechytil,“ řekla Hillman. Podle ní není řešením otáčet se k lidem s trestní minulostí zády, ale naopak se je snažit zapojovat. „Jsou to lidské bytosti jako všichni ostatní,“ shrnula.
Jana Kutarňová, LMC