25 let v jedné firmě? Příběhy lidí, kteří pracovně nevyhořeli
Pracují nejméně dvě dekády u stejného zaměstnavatele, mají různé profese a osudy. Co mají společného? Nikdo z nich nezůstal na pozici, na kterou kdysi nastupoval, všichni se mohli v rámci firmy posouvat dát. A všechny jejich práce baví. I to můžete coby zaměstnavatelé ovlivnit.
Mezi lidmi mě to baví
Šárku Svobodovou můžete potkat v hypermarketu Albert Brno Vaňkovka. V prodejně si za 25 let prošla téměř všemi pozicemi. Dělala pokladní i personalistku, postupně se vypracovala až na manažerku prodejny. Baví ji totiž učit se nové věci a posouvat se dál. A hlavně – miluje svoji práci, i když se vzhledem k časové náročnosti později raději přesunula na aktuální post zástupkyně manažera.
A proč právě Albert? V prodejně je ve svém živlu, baví ji komunikace s lidmi, důležitá je pro ni také týmovost a má ráda, když se k sobě lidé chovají hezky. Šárka oceňuje také loajalitu a péči o zaměstnance. Kromě řady benefitů také za poslední roky lidem několikrát vzrostly mzdy. Váží si i toho, jak se firma staví k přírodě, a jejího přístupu v krizích, jako byl covid nebo osobní problémy kolegů.
Chcete vyladit fungování pracovních týmů, aby se lidé v práci cítili dobře a odváděli 100% výkon? Arnold sbírá data o spokojenosti zaměstnanců formou rozhovoru. Svěří se mu průměrně 70 % zaměstnanců.
Nechci se v práci nudit
Také Josef Jánoš, servisní technik u výrobce krbových kamen, si ve výrobě prošel téměř vším. Ve firmě začínal na montáži kamen, po roce přešel na údržbu, kde třeba i svařoval nebo vyjížděl k zákazníkům na reklamace. Posunul se na lakovnu, poté na lisovnu, kde strávil docela dlouhou dobu obsluhou CNC strojů. Nyní již 13 let působí v týmu zákaznického oddělení. „Práce je pestrá, pokaždé něco jiného, nenudíme se. Jsme dost často v terénu a jezdíme po celé ČR,“ popisuje. Neodrazuje ho ani to, že je často hromosvodem a první na ráně u zákazníků a uživatelů kamen, která třeba potřebují opravit.
Krizi se během mnoha let nevyhnul – souvisela zejména s někdejším nadřízeným, který zaměstnance přetěžoval až na úkor osobního života. „To jsem dal s kolegou výpověď, spíš demonstrativně, abych na situaci poukázal. Teď už je vše v naprostém pořádku,“ vzpomíná. Na Haas+Sohn Rukov oceňuje nejvíce zázemí rodinné firmy, komunikaci s vedením, na které se může kdykoliv obrátit, i to, že lidé dostávají informace o tom, co se ve firmě děje. Přečtěte si více o specifikách rodinné firmy.
S úžasem sleduji, jak se pivovar mění před očima
V plzeňském pivovaru dnes působí jako vedoucí oddělení výroby Gambrinus, kdysi tu Jan Vondráček začínal coby operátor kvasničného hospodářství a postupně pracoval na pozicích biochemika, velínáře, vedoucího směny, mistra výroby a technologa. Baví ho pozorovat, jak se jeho obor a pivovar proměňují díky inovacím.
Když mluví o pivu, i tom nealkoholickém, je znát láska k profesi. I proto oceňuje asi nejvíc partu lidí, kteří své profesi rozumějí a dělají ji rádi: „Kolem sebe mám fantastické lidi a tým výborných odborníků. Oni mě tady drží,“ říká. Vítá také dobré možnosti vzdělávání a účasti na odborných akcích. Během let si zvykl, že jeho první cesta v rámci pracovního dne vždy vede mezi centrální velíny, mistry a technology. Klíčová je vzájemná důvěra, se kterou mohou zkoušet třeba nové technologie a posouvat dál sebe i kvalitu piva.
Byla jsem první, kdo si vzal sabatical, překonala jsem krizi
Když u nás v LMC začínala jako externí produkťák při vývoji ATSka G2 (předchůdce Teamia), měla za sebou už několik pracovních zkušeností. Doba byla překotná, vznikaly nové profese a bylo možné „prolamovat bariéry“. Dáša Šimonová, dnešní HR Business Partner LMC, si myslí, že v současnosti již podobný postup není běžný. „Firma velmi rychle rostla a já jsem zakládala oddělení, která do té doby neexistovala,“ vzpomíná. Prošla týmy produktového vývoje i supportem a začala se v rámci firmy věnovat HR.
Lidé a nezaměnitelná firemní kultura jsou pro ni dodnes zásadní. Přesto byla první člověk ve firmě, který si vzal „job break“. Po 7 letech intenzivní práce měla pocit, že už prostě nemůže, uvažovala i o výpovědi. Dva měsíce volna pomohly začít s novým elánem. Pochybnosti přišly znovu po mnoha letech, kdy si nebyla jistá, zda má firmě ještě co nabídnout a zda firma něco dává jí. Ale opět se rozhodla zůstat, i když již dala přednost řadové pozici před manažerskou. „Je důležité nebát se odstoupit z manažerské role. A ne každá firma je natolik vyspělá, aby takovou změnu ustála a člověka podržela,“ říká.
Jak si udržet věrné pracovníky? Tipy dlouholetých zaměstnanců
- Věnujte se zaměstnancům, aby se cítili být součástí týmu a vnímali, že i jejich zásluhou firma funguje.
- Slušně je zaplaťte, myslete nejen na mzdu, ale i benefity.
- Hlídejte atmosféru a dobré vztahy ve firmě, skvěle k tomu poslouží třeba průzkum spokojenosti s Arnoldem.
- Dejte lidem možnost růstu a obklopte je odborníky.
- Zapojte je do firemních aktivit, ať jde třeba o školení nováčků, nebo mimopracovní akce.
- Na nic si nehrajte, chovejte se lidsky a s respektem. Dejte lidem svobodu v tom, co dělají. Většinou to chtějí dělat dobře.
