Kdyby v 19. století existoval obor HR, určitě by babička z románu Boženy Němcové pracovala jako personalistka. HRisté se rozdávají, kde to jde. Snaží se vyhovět všem svým firemním vnoučatům a neustále přemýšlí, co se dá kde vylepšit. Nastavují firemní vzdělávání, zdokonalují zaměstnanecké benefity, vytvářejí systém odměňování. A když firma potřebuje najít nové lidi? Jdou směle hledat a vzápětí zařizují onboarding, aby se nováčci cítili dobře hned po nástupu. Jsou neustále ve střehu.
Loňský rok dokázal, že HR nese na bedrech zaměstnance i vedení. Když přišel první lockdown, museli personalisté pracovat pod obrovským tlakem, rozdávat rady a učit se nové věci bleskovou rychlostí. Firma na ně spoléhala, že najdou kandidáty přes videopohovory (které do té doby v Česku nikdo nedělal) nebo propustí stávající zaměstnance (ve velkém, ale pokaždé citlivě). A při tom všem si měli zachovat zdravý rozum. To dokazuje, že jakmile přijde překážka, musí jednat a přeskočit ji ihned. Často s celou firmou na zádech.
HR se neustále mění a občas je těžké se v novinkách vyznat. Pusťte si nový kurz s Tomášem Ervínem Dombrovským, který vám představí nejdůležitější trendy pro rok 2021.
Je potřeba vypracovat HR strategii na příští rok? Nebo snad rozjet employer branding? HR se podílí nejen na chodu firmy, ale i na jejím vnímání mezi kandidáty, či dokonce konkurenčními firmami. Taková práce má přesah až do marketingu a vyžaduje titěrnou práci s daty a spoustu analyzování, plánování, inovování. Zvládl by to jen tak někdo? Nemyslíme si.
Při náboru, ale i mimo něj se personalisté starají o administrativu a hledají srozumitelnost v jazyce pracovního práva. Dávají dohromady smlouvy, probírají se legislativou a během toho neustále sledují, co se kde změnilo a aktualizovalo. V podstatě ke svým rolím náboráře, psychologa a marketéra přidávají ještě tu právnickou. Každý den tak přepínají mezi obory, zvládají efektivní komunikaci i strategické myšlení, vzdělávají se v náborových taktikách i právních kličkách. Neříkejte nám, že to není superhrdinství!