Kyberbezpečnost je klíčovým tématem dneška. Jen během letošního dubna čelila nějakému hackerskému útoku každá 20. česká firma. V nejhorších případech může dojít k ochromení činnosti podniku i na několik měsíců a ke škodám v milionech korun.
Nejúspěšnější útoky často vedou přes zaměstnance. Ti tak jsou v první linii a záleží na jejich chování, zda dokážou pokus hackerů rozpoznat a zastavit. Třeba jen tím, že si neotevřou přílohu podezřelého e-mailu a neumožní zlodějům uloupit firemní data a podnik vydírat.
Zvlášť zranitelní mohou být lidé, a tedy i jejich firmy, na dovolených, protože tam jsou nakladeny ještě jiné pasti než v normálním provozu. Zde je našich šest dovolenkových tipů, které je dobré zaměstnancům připomenout.
Každý rok jsou jen ve Spojených státech ukradeny 2 miliony notebooků, většina z nich na veřejných místech, celých 44 % notebooků je odcizeno při cestování. O 12 tisíc laptopů týdně lidé přijdou na amerických letištích. Do původních rukou se jich vrátí pouze 3 %. Polovina ukradených notebooků obsahuje citlivé informace. A každá desátá krádež končí odcizením identity majitele.
Více než notebooky se pak ve světě kradou jen peníze, šperky – a mobilní telefony, tedy další zařízení, přes která se zloděj může dostat do vašich firemních systémů a napáchat škody. Mobilů se majiteli vrátí také minimum, pouze 7 %.
Kromě rady být opatrní na své cennosti se určitě vyplatí zaměstnancům připomenout, že mají používat komplexní hesla, aby se zmírnily následky případné krádeže.
Silné heslo by mělo obsahovat kombinaci písmen, čísel a speciálních znaků a zaměstnanci by ho neměli používat u více účtů najednou. A taky není šťastné napsat si jej na papírek a ten si nalepit přímo na notebook.
Samozřejmostí by dnes mělo být vícefaktorové zabezpečení, kdy je heslo kombinované například s kódem v esemesce nebo ve speciální aplikaci.
Ještě vyšší ochranu notebooků, tabletů či mobilů pak zajistí biometrické zabezpečení: otisk prstu nebo rozpoznávání obličeje.
Často se zapomíná i na aktivaci zámku obrazovky.
Data na všech zařízeních se vyplatí před cestou zálohovat. A také zašifrovat. U firemních notebooků je to nezbytnost. Zabrání se tím tomu, že zloděj nezašifrovaný disk vyndá ze zaměstnancova počítače, vloží do svého, a snadno se tím dostane ke všem datům.
Zaměstnanci by si také měli v nastavení aktivovat funkci „Najít moje zařízení“, díky níž je snadné ukradený kus lokalizovat.
A některé firmy už využívají i řešení typu MDM (Mobile Device Management), kterým můžete podnikové mobily a notebooky vzdáleně spravovat, zjistit jejich polohu, případně je zablokovat nebo vymazat.
Když člověk v cizím městě zabloudí a je bez dat v telefonu, toužebně vyhlíží, jestli jeho mobil nezachytí přítomnost nějaké nezabezpečené, nezaheslované wi-fi sítě. Pak už se jen rychle připojí a nahlédne do mapy, kde že to vlastně přesně je a proč před sebou nevidí Koloseum, ale kolotoče.
Jenže podobné wi-fi sítě často slouží k vylákání citlivých dat. Podvodníci jsou takto schopni získat hesla nebo e-maily a můžou se díky tomu dostat i do firemních systémů.
Nestydí se při tom používat všemožné triky. Třeba že na letišti svou wi-fi nazvou „LETIŠTĚ RUZYNĚ INTERNET ZDARMA PRO CESTUJÍCÍ“. Tomu je těžké odolat.
Když už není zbytí, lze se k takové síti připojit přes VPN aplikaci, jakýsi bezpečnostní článek mezi člověkem a internetem. A úplně nejspolehlivější (ale také dražší) je prostě využívat vlastní mobilní připojení.
Z baterky na mobilu zbývají poslední procenta, přitom v něm člověk má adresu hotelu, čas odjezdu autobusu, a dokonce i lístky do Disneylandu. Naštěstí se na řadě veřejných míst už dnes nacházejí USB nabíječky, stačí zasunout kabel... a je to.
A je to... v háji. Podvodníci už dnes dokážou do těchto nabíječek nahrát škodlivý software, který se zahnízdí i v nabíjeném mobilu.
QR kódy jsou stále populárnější. Stačí na ně namířit fotoaparát a dostanete se na požadovanou stránku. Ve městech takto můžete platit za parkování a v restauracích za večeři.
Trik, jak tohle zneužít, je trochu z minulého století. Podvodníci daný QR kód prostě přelepí a odkážou vás k sobě na web, kde najednou platíte někomu úplně jinému, než byste chtěli.
Kromě přelepení je dobré zkontrolovat cílovou adresu, jestli začíná „https“ a komunikuje tudíž zabezpečeně. A zda není na adrese nebo na obsahu webu něco podezřelého.