Jak složité je dnes zaměstnávat lidi s hendikepem?
Od zástupců poboček velkých firem často slýcháme, že mají problém uchazeče se zdravotním znevýhodněním vůbec najít. Z práce s lidmi zase víme, že si zaměstnavatelé často nedokážou představit, jak by danou pozici mohli zastávat, a upřednostní proto raději kandidáty bez znevýhodnění.
Jsou tyto rozdíly důvodem, proč vznikl Profesia Lab?
Ano. Firmám v něm pomáháme otvírat dveře uchazečům s různým znevýhodněním. Uchazečům zase usnadňujeme hledání firmy, která by jejich individuální schopnosti dokázala využít, a učíme je, jak si práci dlouhodobě udržet.
Jak přistupujete k inkluzivnímu zaměstnávání?
Neděláme charitativní zaměstnávání. Nechceme, aby si firmy pouze odškrtly, že zaměstnaly člověka se znevýhodněním, a ten u nich seděl jako maskot. Uchazečům hledáme reálné zaměstnání, firmám pak nabízíme uchazeče, kteří jim reálně přispějí k úspěchu. Z toho vyplývá, že celý proces je v našem pojetí vlastně talent management.
Jak to probíhá prakticky?
V
Profesia Labu jsme například pracovali s mužem na autistickém spektru, který má vynikající schopnost pamatovat si data. Standardním procesem hledání práce by neprošel, nemá praxi a jeho sociální a komunikační schopnosti by nenaplnily běžné očekávání personalistů.
Jak jeho začleňování vypadalo?
Nejdříve u nás prošel šestiměsíční přípravou zaměřenou na různé situace na pracovišti. Po ní absolvoval exkurze u potenciálních zaměstnavatelů. Během exkurzí jsme zjistili, že díky svému nadání může být velmi efektivní při zpracovávání dokladů ze služebních cest nebo při administraci spisů personálního oddělení.
Jak se lišil náborový proces od běžného?
Hlavní rozdíl spočíval v tom, že jsme nejdříve ukázali, jak kandidát danou práci dokáže vykonávat, a až poté následoval pohovor. Nástup do firmy mohou doprovázet doporučení na úpravy pracoviště.
O jaké změny šlo v tomto případě?
Našemu kandidátovi se lépe pracuje, když může mít samostatné a tiché prostředí a může komunikovat pouze s jedním člověkem. Zajistili jsme mu také pracovní koučing, který mu pomohl zvládnout první dny v práci. Právě v nich podle našich zkušeností uchazečům často klesá sebedůvěra a přesvědčení, že si práci udrží.
Firmy tedy musí být přístupné i určitým úpravám tradičního uspořádání pracoviště?
Oslovili jsme stovku firem s dotazem, jaké jsou hlavní důvody nezaměstnávat pracovníky se zdravotním znevýhodněním. Vyšlo nám, že největší překážkou je, že firma nemá bezbariérové pracoviště, nedokáže zajistit bezpečnost práce a nemá čas se takovému pracovníkovi věnovat.
Dá se s tím nějak pracovat?
Velká část naší práce spočívá v ukazování praktických řešení. Například jak komunikovat se zaměstnancem s poruchou sluchu. Jak zadávat instrukce kolegovi na autistickém spektru nebo jak zaučovat člověka s mentálním postižením. Řešení často nestojí žádné peníze.
Bude podle vás důležitost inkluzivního zaměstnávání narůstat?
Určitě ano. Donutí nás k tomu nedostatek kvalifikované síly, požadavky EU, ale i demografické trendy. Podle údajů WHO žije s nějakou formou hendikepu asi 15 % populace. Jen u autistického spektra se očekává nárůst o 230 % během příští dekády. Jakmile firmy získají praktické zkušenosti, pochopí, že inkluzivní zaměstnávání je významná konkurenční výhoda.
V čem ta výhoda spočívá?
Setkala jsem se se zajímavou případovou studií o firmě Ultranauts. Ta na projektu IT testingu pro IBM zaměstnává více než 75 % pracovníků na autistickém spektru. Záchyt chybovosti jí stoupl o 70 %. Přesně v tomto přístupu spočívá náš princip inkluzivního zaměstnávání jako talent managementu. Firma vůbec inkluzi neřešila. Ona si prostě na trhu práce vytvořila podmínky pro neurodiverzitní pracoviště a její misí je ukázat, že kognitivní diverzita je vlastně konkurenční výhodou.