Budoucnost HR: Roboti už vyhazují a nabírají lidi. A dokážou určit, kdo se chystá z firmy utéct
Když LinkedIn předloni oslovil téměř devět tisíc recruiterů a HR manažerů po celém světě, 67 % z nich uvedlo, že jim umělá inteligence pomáhá a usnadňuje práci. Většinou jde o roboty, kteří hlídají stavy firemních zaměstnanců, třídí životopisy nebo čmuchají po digitální historii potenciálních kandidátů. Jenže jaké to může mít důsledky? Nebo už má?
Mate vypoved. Stop. Sorry. Stop.
Na jaře 2019 proběhla v médiích zpráva o nejmenované velké společnosti, která umělé inteligenci svěřila dozor nad pracovním výkonem tisíců pracovníků ve svých distribučních skladech. Díky propracovanému logistickému systému měl robotický dozorce perfektní přehled nad každou vteřinou jejich pracovní doby a samozřejmě také nad tím, jak zvládají naplňovat pracovní normy. Když plnění cílů pokulhávalo, dostali od robotošéfa varování. A pokud se výkon nezlepšil, následovala výpověď.
Robotický dozorce měl perfektní přehled nad každou vteřinou jejich pracovní doby.
Když svědectví o těchto praktikách prosáklo až do médií, firma se bránila, že roboti nikdy nerozesílali výpovědi okamžitě. Zaměstnanci, kteří s plněním cílů zaostávali za kolegy, prý nejdříve obdrželi nabídku zúčastnit se seminářů a tréninkových programů zaměřených na zvýšení pracovní efektivity. Ale i přes tuto „polehčující okolnost“ se na korporaci pochopitelně snesla vlna kritiky.
AI napráší nespokojence
Zatímco robotický dohled nad pracovníky nesklidil moc sympatií, pomoc ve formě inteligentních programů, které si poradí s časově náročnými analýzami a tříděním velkých souborů plných dat, si firmy i zaměstnanci pochvalují. Díky schopnosti učit se a rozpoznávat skryté vzorce ve velkém objemu zdánlivě nesouvisejících údajů roboti posunují řadu oborů do doslova vědecko-fantastického světa.
Tak třeba v IBM denně dostávají zhruba 8000 žádostí o práci. Aby se s touhle záplavou vyrovnali, vyvinuli na analýzu všech žádostí speciální program. Díky němu tak může firma v reálném čase sledovat pozice, které bude potřeba obsazovat, a hledá na ně automaticky v hromadách životopisů ty nejlepší kandidáty. Takže palec nahoru!
Vedlejší funkcí programu je navíc schopnost s až 95% přesností odhalit, který ze stávajících zaměstnanců má chuť z firmy odejít. IBM si tuto funkci svého HR robota nechala patentovat a algoritmus drží v tajnosti. Šéfka IBM Ginni Rometty se loni v dubnu nechala slyšet, že firmě už ušetřil přes 300 milionů dolarů na nákladech hledání náhrad za pracovníky, kteří by bez upozornění programu mohli odejít ke konkurenci. Jako další úsporu uvedla drastické snížení stavu zaměstnanců v rámci HR oddělení. Automaty už v něm nahradily třetinu zaměstnanců. A je to tady.
Došla i na genetickou diskriminaci
Dovedete si to zatím docela dobře představit? Máme ještě větší sci-fi, které se stalo realitou. S dostupností technologie rozboru DNA se množí firmy, které genetické profily jedinců shromažďují. Získávají je poměrně snadno, třeba výměnou za sestavení rodinného rodokmenu, nalezení neznámých příbuzných a další podobné aktivity. Podle analýzy časopisu MIT Technology Review největší „sběratelé“ DNA dat disponují databázemi, které čítají řádově stovky milionů profilů. A protože je tento obor zatím z velké části neregulovaný, nezdráhají se tyto firmy data přeprodat komukoliv, kdo dobře zaplatí.
Prozatím je jistější lovit kandidáty jen přes DNA firmy. I to jim ale musíte umět předat. Zkuste to pomocí prémiového profilu, který vás mezi ostatními zviditelní.
A jakže se to týká oboru HR? Analýza genetického kódu velmi spolehlivě odhalí řadu vlastností, které se samozřejmě při posuzování nových zaměstnanců můžou hodit. Zdravotní stav, úroveň fyzické i psychické výkonnosti, potenciál k postupu na vedoucí pozici a další. Není sice zaručeno, že se genetický potenciál v daném jedinci opravdu projeví, ale pokud se firma bude rozhodovat mezi dvěma kandidáty, může například pravděpodobnost vážného onemocnění hrát ve finálním rozhodnutí velkou roli. Právní experti ale upozorňují, že fakt, že vás firma nepřijala na základě rozboru DNA, se velmi těžko dokazuje.
Mnohem častěji než umělá inteligence se používá její podmnožina, kterou známe jako strojové učení. To staví algoritmy, které za pomoci dat vytvoří předpoklad výsledné situace a zefektivňuje systém podle okolního prostředí. Zkrátka pomáhá počítačovým systémům k dalšímu zdokonalování se.
