„Bylo mi potěšením koukat se do vašich krásných modrých očí“ a dalších 8 milých příběhů z náboru
Lichotníci
1. Nezapomenutelný pro mě byl pohovor kdysi v červenci – sešly jsme se s kandidátkou ve stejných šatech a ke všemu jsme si byly podobné i vzhledově! Rozhodilo to i manažera, který se pohovoru spoluúčastnil. Nástup nakonec nedopadl, ale se slečnou jsme si vážně padly do oka a dodnes čas od času zajdeme na kafe.
2. Při loučení se mě kandidátka se šibalským úsměvem zeptala: „Už vám někdo řekl, že vypadáte jako Lucka Vondráčková?“ Než jsem tuto informaci stihla zpracovat a jakkoliv reagovat, doplnila: „A váš kolega jako by Robertu Redfordovi z oka vypadnul.“ Zřejmě filmová fanynka, ale rozveselila mě.
3. I přes zamítavé vyjádření po prvním kole pohovoru mi kandidát napsal, že mu bylo potěšením koukat do mých krásných modrých očí. Kompliment sice rozhodnutí nezvrátil, ale zlepšilo mi to den.
Dárečky
4. Kandidátka u nás chtěla pracovat tak moc, že neposlala své CV standardně e-mailem. Připravila pro nás speciálně zabalený balíček. Uvnitř byl plyšák, který vystihoval naši firmu, životopis a motivační dopis na originálním dopisním papíru. Vyrazilo mi to dech!
Na vlastní milý zážitek z náboru teprve čekáte? Přejeme vám, aby to přišlo co nejdřív. Jděte tomu naproti a rovnou zveřejněte inzerát. Na portálech je stále spousta volných kandidátů.
Zpátky do dětství
5. Jednou jsem na pohovoru potkala svou kamarádku z dětství, což byl opravdu krásný zážitek, protože jsme se potkali po více než 20 letech. Tehdy jsem byla hrdá a vděčná za to, co dělám, že nás to svedlo zpátky dohromady. Z města, kde jsme spolu jako malé vyrůstaly, jsme se s rodiči dávno odstěhovali. Mezitím jsme každá změnila příjmení, taky barvu vlasů. A když se mi přihlásila na inzerát, vůbec jsem netušila, že domlouvám schůzku s ní.
6. Potřebovali jsme obsadit docela vysoký post. Byl jsem připravený jako nikdy. Kandidát už na mě čekal v zasedačce, tak jsem vzal ze stolu vše potřebné, nahodil sako a šel jsem ho přivítat. Jenže ve chvíli, kdy jsem mu podal ruku, se začaly ozývat divné zvuky... Vypadly ze mě 3 kaštany. Do kapsy mi je ráno dala dcera, ale netušil jsem, že je ta kapsa děravá. Byl to trapas, za který jsem ale nakonec byl moc rád. Vysvětlil jsem situaci, zasmáli jsme se tomu, zjistili jsme, že máme podobně staré děti a uvolnilo to počáteční nervozitu.
Vděční i odmítnutí
7. Vždycky mě potěší, když u výběrka nemusím mluvit stále sama, pomalu i za kandidáty. Proto mě zaujal uchazeč, který si na online pohovor nachystal nabušenou prezentaci s předchozími projekty a precizně nám vše popsal a vysvětlil. Celkově byl perfektně připravený a udělal dojem.
8. Během první vlny pandemie koronaviru jsme spolu s manažerem vedli výběrové řízení na pozici obchodního zástupce. Pozici jsme poměrně rychle obsadili. Zanedlouho na generální ředitelství naší firmy přišla pochvala, ze které čerpám ještě dnes. Kandidátka, kterou si manažer nakonec nevybral, nám doslovně napsala: „Chci touto cestou poslat pochvalu za obrovské nasazení, lidskost, loajalitu a empatii při náboru v těžké době koronavirové, s jakou personalistka dokázala prezentovat skvělé jméno firmy. Přestože jsem ve výběrovém řízení neuspěla, pomohla mi poznat samu sebe a ukázala mi i po profesionální stránce mé slabé a silné stránky. S takto skvělým a profesionálním přístupem jsem se ještě nesetkala. Ještě jednou velké díky a přeji mnoho pracovních úspěchů.“
Pohled z té druhé strany
9. Rád vzpomínám, když jsem s lehkou nervozitou dorazil na pohovor a manažer mě přivítal se slovy: „Nazdar, tady máš pizzu.“ Chvíli jsem byl trochu v šoku, ale pak mi došlo, že jsem do průvodního dopisu k CV psal, že miluju pizzu a už se těším, až si ji dám se svými novými kolegy. To byl zatím můj jediný (a dost možná i poslední) pohovor, kde jsme jedli. Bylo to moc fajn.
