Otázku peněz a jejich domlouvání vnímají HR pracovníci většinou jako důvěrnou záležitost, kterou nechtějí křičet do světa. Pod příslibem anonymity nám ale prozradili, jak vyjednávání o platu probíhá.
Role personalisty se v malých firmách často ujímá nejprve její majitel a následně předává náborářské otěže jednomu až dvěma pracovníkům. My se na triky ptali šéfa firmy o dvaceti lidech, říkejme mu třeba Pavel.
„U nás mají pohovory běžně tři kola. Peníze řešíme při prvním a třetím. Máme ve firmě nastavená finanční pásma podle míry zkušeností a typu pozice, takže už před pohovorem mám představu, kolik mohu uchazeči nabídnout. Při prvním setkání se po probrání pracovní náplně ptám, jakou odměnu by si uchazeč představoval. Na sdělení částky trvám, ačkoliv se odpovědi někdy snaží uchazeči vyhnout. Získám díky tomu finanční kotvu.”
„Při druhém kole peníze neřešíme, protože se ho účastní i řadoví zaměstnanci a snažíme se hlavně zjistit, jestli si všichni sednou lidsky,” vysvětluje Pavel.
Na otázku platu tedy dochází opět v třetím kole: „Pokud si uchazeč řekl o částku, která se vešla do mnou stanoveného rozmezí, lehce ji snížím a ve finančním plánu ukážu, že na požadovanou částku se uchazeč dostane po zkušební době. Většinou s takovým návrhem nemá nikdo problém, chápou, že pro firmu je každý nováček náklad.”
Pokud Pavlovu stanovenou částku uchazeč překročí, předkládá majitel firmy a personalista v jedné osobě finanční rozpad hodnoty dalších bonusů. Zdůrazňuje i výhody firmy, které stojí za případné zvážení a ústupek od požadované částky. Opravdu velkou flexibilitu, propracovaný zaškolovací systém a skvělý kolektiv.
Pro lepší demonstraci platového růstu připravuje Pavel finanční plán. Ten ukazuje, jak a kdy je možné se na požadovanou částku dostat. „Snažím se vymyslet takový scénář, aby se uchazeč na požadovanou částku dostal ideálně do dvou až tří kvartálů.”
Personalista Vítek pracuje s odlišným odrazovým můstkem, než jeho personalističtí kolegové. Otázka financí totiž není pro uchazeče v jejich firmě skrytá za otazníky.
Firma se totiž rozhodla v rámci otevřenosti veřejně přiznat, na kolik si jejich budoucí zaměstnanec může přijít: „Zveřejnění nástupního platu má své výhody i nevýhody. Na pozice, které jsou dobře placené, mám hned kupu životopisů. Ty, které uchazeči vyhodnotí jako nedostatečně oceněné, ale musím komunikovat intenzivněji.”
To, že jsou karty s finančními možnostmi jasně vyložené, klade podle Vítka ještě větší důraz na komunikaci dalších firemních benefitů a kultury. „A v tom jsme silní,” uzavírá personalista softwarové firmy.
Barbora se v personalistice pohybuje přes dvacet let. Nyní nabírá zaměstnance do firmy, která má devět poboček po celé České republice.
Stejně jako ostatní oslovení personalisté, doporučuje Barbora při řešení platu připočíst k číslu na výplatní pásce i další firemní benefity. Podle ní uchazeči také často při smlouvání platu slyší na proplácení školení a zvyšování kvalifikace. A to i mimo jejich primární obor.
Když už dojde na vyjednávání o zvýšení platu, hýbe raději ze své zkušenostmi s částkou na výplatní pásce.
Jednatřicetiletá Klára nabírala zkušenosti s headhuntingem v technologických firmách v Irsku i Anglii. Nyní je tři roky zpátky v České republice a má na kontě ulovené programátory pro několik nadnárodních firem. Na rozhovory o penězích má už pár osvědčených triků.
Prvním krokem je podle ní zjistit uchazečovu finanční situaci.
Z Klářiných zkušeností jí plat na první dobrou sdělí asi třetina uchazečů. Zbytek se snaží přesvědčit a částku od nich zjistit.
„Nezapomeňte zjistit i výše akcií, bonusů a dalších benefitů. Ty totiž musíte nutně přičíst do kompenzační struktury,” přibližuje určování hodnoty zaměstnance Klára.
V dalším kroku zjistěte, jakou představu má o budoucím platu. Zde už bývají zájemci sdílnější.
Klíčové podle Kláry je nikdy nesdělit, jaký rozpočet máte na pozici vyčleněný. V takovém případě budou totiž uchazeči logicky útočit na horní hranici částky. Zájemci o místo totiž většinou techniky náborářů znají, ve svých požadavcích bývají odvážnější a raději se nechají trochu stlačit dolů, než aby se na začátku podcenili.
Klára proto doporučuje zdůraznit, že zaměstnavatel podporuje senioritu pracovníků a chce jim dávat možnost pro růst. Na požadovanou částku se tak může každý rychle vyšplhat.