V pěti letech hrál na klavír, v sedmi jezdil černou sjezdovku v Garmischi, a když se narodil, měl už druhé zuby. V práci je první, odchází poslední, ve volných chvílích organizuje vánoční večírky a sepisuje seznam zlepšováků, které hodlá předložit na pondělní poradě. Jinými slovy – je báječný, svojí činorodostí ale krapet narušuje dlouho budovanou pracovní pohodu. Takže je na čase, aby se oženil.
Tyká si absolutně s každým od generálního ředitele centrály v Mnichově až po sekuriťáka, který v noci hlídá parkoviště. Díky tomu dokáže leccos zařídit a nikdy ho nikdo nevyhodí. Což mu dává jistá privilegia, jako třeba chodit do práce v jedenáct. Ale ví, komu zavolat, když se vám smazaly všechny kontakty v mailu, a tak mu to odpouštíte.
Znalec všech firemních pravidel, stanov a kompetencí. Díky tomu zná v každé situaci správný postup a rád vám o něm udělá přednášku. Což může být užitečné. Ale nedejbože, když vy nějaký schválený postup porušíte. To pak přednáška může trvat i hodiny.
Hrozně rád by si s vámi popovídal, ale má teď tak plný stůl, že si musel pořídit druhý stůl, aby si na něj mohl přeložit práci, co se mu mezitím vršila na třetím stole. Na druhou stranu má neustále špatné svědomí, takže nabírá další a další úkoly, a pokud nespěcháte, tak je jednou i splní. Protože furt maká, víte?
Typ, který vezme do ruky stostránkovou zprávu, otevře ji na libovolném místě a zabodne prst do jediného překlepu, který se v celé té bichli vyskytl. Na pozici asistenta je nenahraditelný. Jakmile se ale vyšplhá do managementu, stane se z něj démon budící posvátnou hrůzu.
Člověk, který nosil obtažený modrý oblek a barevné ponožky do hnědých polobotek ještě dřív, než to bylo cool. Jeho výhodou je, že si můžete vlastnoručně pohladit pravou kašmírovou šálu. Nevýhodou, že spoustu času prostojí v kuchyňce, aby si během práce nepomačkal puky na kalhotách.
„Hele, to asi nepůjde.“ Tuhle odpověď od něj uslyšíte na jakoukoliv otázku. Ať už se ho zeptáte na nastavení firemního serveru, nebo ho poprosíte, aby vám z kantýny donesl jablko. Vždycky je důvod, proč to nejde zařídit. Na druhou stranu je skvělou ochranou před pitomými zadáními a úkoly. Na jejich rozpory a nesmyslnost přijde s přehledem první. A to se hodí.
Na jakoukoliv výzvu odpovídá slovy: „Na to bychom se měli sejít.“ Za ním samotným sice moc výsledků nezůstává, ale vždycky vám přivede do zasedačky ty lidi, kteří výsledky zařídí. Takže je vlastně užitečný. Navíc má úplně narvaný kalendář, což znamená, že maká jako ďas.
Nemyslíme tím kolegu, co má za úkol omezovat uhlíkovou stopu. Klimatický extremista je ten člověk, kterému je buď neustále vedro a v únoru trvá na otevřených oknech, nebo naopak trpí chorobnou zimomřivostí, uprostřed léta vypíná klimatizaci a dává vám šáhnout, jaké má ledové ruce. Nakonec vypěstuje všem lidem v místnosti tak silnou teplotní toleranci, že si na ně nachlazení ani úžeh už nikdy nepřijdou. A to firmě šetří náklady na nemocenskou.
I když mu kolega klimatický extremista vypěstuje teplotní toleranci, stejně bude každé druhé ráno u doktora s nějakým příznakem smrtelné choroby. Tu ho někde píchne, tam se popálí o topení, tuhle dostane migrénku z přílišného hluku. A když náhodou není něco jemu, onemocní mu křeček. A samotného ho doma nechat nemůže, to je přeci jasné.
Má dojem, že když vám zadal práci, tak je hotová. Jakékoliv zadání přeposílá dál a vzápětí vyžaduje jeho splnění. To znamená, že ho kolegové obvykle moc nemilují, takže tvoří užitečný tmel kolektivu, proti kterému se všichni můžou spiknout.
Kuchyňková šuškanda praví, že ve firmě pracoval dřív, než byla vůbec založena, a kanceláře vyrostly kolem pařezu, ze kterého si vyřezal první otočnou židli. Je zdrojem vysoce zajímavých historek a celkově je s ním zábava, ale nikdo s ním nechce sdílet kancelář, protože neumí zacházet s počítačem a občas potřebuje vysvětlit, co je to ten e-mail.