Manželovo pozadí na ploše a další trapasy, které můžete zažít na konferenci
„Přijela jsem na konferenci, za kterou jsem zaplatila docela dost peněz. Ve druhé přednášce mě na plátně překvapily moje vlastní slajdy z prezentace, kterou jsem před čtvrt rokem měla někde úplně jinde. Pán s mikrofonem mi je prostě ukradl. Nechtěla jsem rušit ostatní, ale vstala jsem a šla si sednout do první řady, aby si mě všiml. Od té chvíle se dost potil. O přestávce mi nabídl svůj honorář, když to nezačnu řešit.“
„Paní na pódiu se neuměla připojit na projektor. Když se jí to s asistencí ostatních povedlo, neobjevila se prezentace, ale její pracovní plocha. Na pozadí měla ještě jedno pozadí – doufám, že svého manžela. V takových těch hodně tenkých pánských plavečkách.“
„Slečna přednášející, kterou jsem znala, se o přestávce držela stranou od ostatních a psychicky se chystala na svůj výstup. Nutno říct, že měla tmavé kalhoty a bílou košili. Najednou k ní přišel můj kolega z práce, a než jsem ho stihla zadržet, vrazil jí do ruky použitý plastový kelímek a papírový tácek s prosbou, aby je odnesla. Než se zmohla na slovo, tak s úsměvem odplachtil.“
„Jeden prezentátor nám chtěl něco ukázat na internetu. Otevřel prohlížeč a začal ťukat adresu. Zarazil se hned za prvním písmenem a bohužel mu tam automaticky naskočila adresa webu s erotickou tematikou, nejspíš často používaná. Samozřejmě ji rychle přepsal, ale viděl to na tom velkém plátně opravdu každý.“
„V autě cestou na konferenci do Bratislavy nám slovenský kolega popisoval, jak moc Slováci nesnášejí, když se Češi pokoušejí mluvit slovensky a připomínají jim metro. První věta, kterou jsme pak na konferenci od českého šéfa jednoho provozního podniku uslyšeli, zněla: „Dobrý děň, jsom rád, že si tuná muóžem znovu vyskúšať slovenčinu, veď jsme s vámi Slovákami bratia, aj keď u vás nie je metro, ha ha ha.“
Konferenční trapasy vás naštěstí na Nekonferenci LMC nepotkají. Lístky na jednu z nejzajímavějších HR akcí, kde vás rozhodně nebudeme nudit klasickými přednáškami, seženete tady.
„Jedna finanční ředitelka velké firmy se během své prezentace s oblibou procházela před projektorem, takže na plátně nebylo vidět nic kromě její siluety a svítících okrajů. Navíc u toho četla z papíru.“
„Nemám ráda, když přednášející zbytečně mluví o sobě, dělá vtipy o své rodině a vůbec je zahleděný hlavně do sebe. Zvlášť na oborové akci, kam si lidi zaplatili lístek a jdou tam ve svém pracovním čase. Ale trapas jsem zažila na nedávném diskusním panelu, kde si jeden člen zapomněl odepnout mikrofon a odešel s ním na záchod. Přesně jako v Bláznivé střele. Nevěřila jsem, že to je možné, ale je.“
