Nenabírejte manažery, naberte mravence
Nikdo nechce slyšet, že se s ním bude zacházet jako s hmyzem. Když ale přijde na konkrétní věci, někdy má příroda super nápady. I v managementu pracovních sil.
1. Ferdové nemají šéfa
Mravencům jsme dlouho vůbec nerozuměli. Po vzoru lidí jsme si třeba mysleli, že celému mraveništi velí královna. Není to pravda. Mravenci žádného šéfa, který by jejich hemžení řídil, nemají. Všechno, co dělají, je výsledkem komunikace mezi nejbližšími sousedy. Dělníci, co přenášejí hlínu, komunikují mezi sebou, sběrači potravy zase „mluví“ s ostatními sběrači, vojáci s vojáky. Tam, kde se skupiny potkávají, probíhá komunikace napříč oddíly. Žádný mravenec zkrátka netuší, co je jejich společným cílem. Ví jen, co dělá pár sousedů, a snaží se jim v tom pomáhat.
Co si z toho vzít?
To přeci nemůže u lidí fungovat, řeknete si. Může. Na úplně stejném principu je založen systém kreativního managementu. Popisuje ho třeba Jurgen Appelo v knize Sedm pravidel kreativních manažerů. Tvrdí, že zvlášť v menších firmách či jednotlivých odděleních výborně funguje systém, kdy manažer pouze stanoví celkový úkol a nechá tým, aby sám komunikoval a nacházel ideální cestu k jeho řešení. Bez hierarchie.
2. Ten dělá dům, ten zas kafe
Mravenci nerozlišují mezi slabými, silnými, hendikepovanými nebo mimořádně nadanými jedinci. Každý prostě automaticky dělá to, co mu jde nejlíp. Silní mravenci brání mraveniště, slabí se starají o larvy a vajíčka, rychlí podnikají výzkumné cesty za potravou. A dokonce funguje i něco jako rotace pozic. Když někdo funguje špatně, přesune se na pozici, která je pro něj lepší. Průměrný mravenec pracuje jako dělník. Zajímavé je, že tento systém pomáhá chránit mraveniště před vetřelci. Jakmile se v něm octne někdo, kdo nezná svou pozici a úlohu ve společném úsilí, ostatní ho rychle odhalí a odstraní.
Co si z toho vzít?
Když někdo nezvládá svoji práci, nekritizujte ho. Najděte mu radši pozici, na které bude schopný využít svých schopností líp. A pokud do týmu nezapadá ani po vyzkoušení různých možností, je lepší se s ním rozloučit. Asi patří do jiného mraveniště.
3. Kdo nemá co říct, drží kusadla
I když jejich hlavní motivace je pomáhat ostatním, nepředstavujte si, že mravenci tráví život špehováním kolegů. Naopak. Poslední studie prokázaly, že při běžné práci naopak komunikací velmi šetří. Každý si hledí sebe a svého úkolu a občas mrkne, jestli všichni kolem něj dělají to samé. Může se zdát, že z tohoto jednoduchého principu nemůže vzejít něco tak složitého, jako je mravenčí superkolonie. Jenže zjevně může.
Úsporná komunikace je klíčem k tomu, že mravenci přežívají bez větších problémů už 130 milionů let.
Co si z toho vzít?
Zaveďte si pro firemní e-maily či chaty pravidlo „Když komunikace není nutná, tak nekomunikuj“. Mailboxy přeplněné nevyřízenými zprávami jsou mor dneška a nepředstavitelnému množství lidí v kancelářích užírají kromě času hlavně klid a schopnost užít si odpočinek.
4. Nejsou to galeje
Nejpřekvapivější zjištění ze zkoumání mravenčího úspěchu je to, že se ti příslovečně pilní pracanti vůbec nepředřou. Daniel I. Goldman z Georgia Institute of Technology zjistil, že až 70 % všech mravenčích dělníků jen tak postává a občas něco poponese, zatímco zbylých 30 % odvede většinu práce. Není to ale proto, že by zahálející mravenci byli líní. Jen v konkrétní chvíli usoudí, že jejich zapojení by splnění úkolu neurychlilo, protože by se ostatním pletli do cesty.
Co si z toho vzít?
Do každého úkolu by měl být zapojen jen nezbytný počet lidí. Větší počet pomocníků řešení nejenom neurychlí, ale naopak ho zdrží a ztíží. To, že v aktuálním okamžiku není každý plně zaměstnaný, není problém. Klidně ty zbytné pusťte odpoledne domů. Vrátí vám to jindy, až bude zátěž na nich.
P.S. Tohle nikomu neříkejte!
Mraveniště funguje nejenom bez šéfa, ale dokonce i bez AR (oddělení Ant Resources), které by dělalo pravidelnou evaluaci zaměstnanců a připravovalo interní vzdělávání v nošení dřívek. Lidi jsou naštěstí přeci jen složitější a vyvinutější bytosti než Ferdové, a tak vědí, že HR potřebují.
