Nežužlej tu vizitku, Karle aneb Naučte kolegy byznys etiketu, aby vám na služebce v cizině nedělali ostudu
Korejcům je třeba zpívat jako ptáček
V Jižní Koreji se, podobně jako třeba v Japonsku, chodí po skončení jednání do restaurace. Od hostů se očekává, nejen že se přidají k jídlu, ale že se zapojí i do společné zábavy. Při ní bohužel přijde dříve či později na řadu jedna z místních oblíbených kratochvílí zvaná Noraebang neboli karaoke. Špatná zpráva je, že vážně půjdete na pódium za mikrofon. Když budete dělat drahoty, budou vás považovat za nezdvořáka. Dobrá zpráva je, že tahle kratochvíle probíhá zpravidla v privátních místnostech, a nebudete tedy muset kokrhat před celým podnikem. Taky se nemusíte bát, že vás bude někdo hodnotit. Vaši kolegové budou pravděpodobně nedočkaví, až se dostane řada na ně, takže to klidně po prvním refrénu můžete s úklonou zabalit.
Australané nečekají
Aussies jsou v životě i v byznysu zpravidla velmi uvolnění a neformální. Jestli ale něco opravdu nesnášejí, je to nedochvilnost. Přijít na schůzku (pracovní nebo soukromou) o pár minut později se považuje za neslušnost. Pokud meškáte půlhodinu, radši ani nechoďte.
Malajci naopak čekání vyžadují
Existují země, kde se australská dochvilnost považuje za přehnanou. A jsou dokonce země, kde si z takové obsedantní poruchy dělají legraci. V Rusku se dochvilnost čeká od vás, ale domácí tým má právo dorazit, kdy se mu zachce. A pak je tu Malajsie. Země, kde se za neslušnost považuje přijít včas. Pokud dorazíte na schůzku dříve než 15 minut po sjednaném začátku, budete za nedočkavého nevychovance, se kterým se už příště nebudou bavit.
Ital na prozvonění zpátky nevolá
V Itálii jsou obchodní vztahy založené na známostech, budovaných na neformálních setkáních. Jako host asi nebudete mít čas absolvovat se svým protějškem sezónu na fotbalovém stadionu, ale sejít se u jídla je většinou dostatečná náhrada. A pozor, na takovéhle schůzce radši uberte plyn a netlačte na pilu. Půlhodina konverzace o ideálním receptu na omáčku marinara vám přinese víc užitku, než když budete do kolegy hučet fráze o synergiích. A ještě upozornění – když vás někdo prozvoní na telefon, nevolejte zpátky. Dotyčný vám jen chce dát najevo, že je na cestě a přijede trochu později. Anebo že už dorazil a čeká na vás. Zkrátka vám chce něco naznačit. Říká se tomu „squillo“.
Číňané odmítají dárky naoko
Zvlášť na důležitá setkání je v Číně vhodné přinést dárek. Nesmíte se ale divit, když ho váš protějšek – i opakovaně – odmítne. Očekává se od vás, že ho budete nabízet, dokud nebude nakonec s předstíranou skromností přijat. Pokud ovšem neuděláte zásadní faux pas a nebudete předávat jako dárek hodinky, které v Číně symbolizují smrt.
Brazilci hrají poplácávanou
Brazilci mají trochu jinak nastavené hranice osobní zóny, respektive je vůbec neuznávají a i při formálních jednáních dokážou být velmi haptičtí. Objetí kolem ramen a všelijaké poplácávání si neberte osobně a klidně ho (s mírou) oplácejte a oplácávejte. Připravte se taky na to, že schůzky trvají hodně dlouho a očekává se, že na nich vydržíte až do samého konce.
Japonci čtou vizitky
Japonská byznys etiketa je záležitost na třísemestrální vysokoškolský kurs. Vše ale stojí a padá s prvním dojmem, kterým je výměna vizitek. Na jednání si jich tedy přineste dostatečnou zásobu a mějte na nich informace vytištěné i v japonštině. Vizitku předávejte s úklonou oběma (!) rukama japonským textem nahoru. Stejným způsobem převezměte vizitku svého protějšku a s přikyvováním předstírejte, že ji pozorně studujete. Při jednání ji mějte položenou před sebou a ani náhodou si s ní nehrajte. Ani si s ní nečistěte nehty. Nestrkejte ji do pusy. Prostě ji nechte na pokoji.
Chcete se o etiketě a dalších zajímavých věcech, které se vám budou v práci rozhodně hodit, dozvědět víc? Stačí mrknout na video kurzy, o etiketě konkrétně třeba na tenhle.
