Dovolenou si zaměstnanci neberou, ale nařizuje jim ji zaměstnavatel. A není to jen slovíčkaření. Správně použité sloveso trefně ilustruje fakt, že firmy mají u dovolených vcelku volné ruce – mohou dovolenou nařídit v podstatě kdykoli, nemusí nic vysvětlovat a pokud mají zaměstnanci problémy s absencemi, může jim zaměstnavatel zákonem garantovanou dovolenou dokonce zkrátit.
V případě dovolených je nejdůležitějším zdrojem informací poměrně stručná devátá část zákoníku práce. 13 paragrafů se zabývá základními parametry jako typy dovolených, výpočet délky nebo způsoby čerpání (aktuální znění zákona najdete např. na webu www.zakonyprolidi.cz).
V praxi je však zapotřebí znát také zásadu „co není zakázáno, je dovoleno”. Zaměstnavatel a zaměstnanci díky tomu mají poměrně velký prostor pro vzájemnou dohodu nad rámec zákona. Příkladem je rozšířená praxe prodloužené dovolené za odpracované roky ve firmě nebo podle náročnosti práce.
Pokud k domluvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dojde, nemohou být sjednaná práva nižší, než stanovuje zákon. Analogicky to platí u povinností – zaměstnavatel nemůže požadovat víc, než uvádí zákon.
Při dohodách nezapomínejte ještě na důležitý princip rovného zacházení. Pokud se ve firmě domluvíte na delší dovolené pro zaměstnance z oddělení Beta, kde se vykonává fyzicky mnohem náročnější práce, musíte delší dovolenou poskytnout všem zaměstnancům Bety, nikoli jen hrstce oblíbenců.
Důležitým kritériem pro výpočet dovolené je délka nepřetržitého trvání pracovního poměru. Pokud u vás kolega v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 dnů, vztahuje se na něho tzv. dovolená za kalendářní rok.
Délka dovolené
- Základní výměra dovolené – 4 týdny dovolené.
- Zaměstnanci státu, samospráv, státních fondů, příspěvkových organizací a veřejných školských zařízení – 5 týdnů dovolené.
- Zaměstnanci pracující pod zemí při těžbě nerostů nebo ražbě tunelů, v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech, ošetřující pacienty s tuberkulózou, vystaveni ionizujícímu záření, ošetřující mentálně nemocné a vykonávající další zvlášť obtížné práce – 4 týdny dovolené + 1 týden navíc.
-Pedagogové a akademičtí pracovníci – 8 týdnů dovolené.
Pro plnou výměru je zásadní spojení „celý rok”. Pokud by např. nováček nastoupil na městský úřad až 9. ledna, celoroční dovolená se mu krátí podle jednoduché formulky: 1 celý odpracovaný měsíc = 1/12 celoroční dovolené. Nový úředník by tedy měl nárok na 11/12 z 5 týdnů dovolené.
Při stanovení „základu” musíte jako personalista zohlednit ještě další proměnné, které se týkají skutečně odpracovaného času. Mateřská či rodičovská dovolená, případně pracovní neschopnost způsobená pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nemohou být důvodem ke krácení dovolené. Neomluvená absence zaměstnance vás naopak ke zkrácení výměru dovolené o 1–3 dny opravňuje. Pokud kolega přichází opakovaně pozdě, je možné kratší zameškané úseky sčítat.
Vliv na výpočet dovolené mají i omluvené absence. Za prvních 100 neodpracovaných směn třeba z důvodu dlouhodobé nemoci, přichází zaměstnanec o 1/12 ročního výměru. O další 1/12 přijde po neodpracování dalších 21 směn. Pokud však máte se zaměstnancem pracovní poměr po dobu celého roku, musíte mu dopřát alespoň 2 týdny dovolené.
V případě, že zaměstnanec nesplnil podmínku 60 odpracovaných dnů za kalendářní rok, neznamená to ještě, že na dovolenou nárok nemá. Jedná se však o tzv. dovolenou za odpracované dny. Nárok vzniká už po 21 dnech v práci. I v tomto případě se pro výpočet používá rovnice 21 odpracovaných dnů = 1/12 celoroční dovolené.
Při čerpání dovolené musí zaměstnavatel skloubit své provozní zájmy se zájmy zaměstnanců. Mnohdy se jedná o rébus, při kterém se zohledňuje plánování výroby nebo projektů i požadavky rodičů, aby mohli vyrazit s dětmi na dovolenou v průběhu prázdnin.
Zaměstnavatel může z provozních důvodu nařídit i hromadné čerpání dovolené. Celozávodní dovolená může trvat maximálně 2 týdny.
Základem plánování bývá písemný rozvrh, který firma sestavuje tak, aby všichni lidé vyčerpali dovolenou do konce roku. Přesto není nijak výjimečné, že to zaměstnanci z provozních důvodů nebo kvůli dlouhodobé nemoci nestihnou. Dovolenou v takovém případě nelze proplatit a nárok na dovolenou se převádí do následujícího roku. Plán dovolených vyžaduje souhlas odborů a zaměstnanci samozřejmě mohou o dovolenou požádat v jakémkoli termínu, obvykle na speciálním formuláři, tzv. dovolence. Přesto je to zaměstnavatel, kdo má v ruce silnější karty. V praxi to znamená, že zaměstnavatel může dovolenou nařídit téměř kdykoli – pokud to udělá písemně, s předstihem 14 dnů a umožní zaměstnanci strávit na dovolené alespoň jednou za rok 2 týdny vcelku.
Kdy není možné nařídit dovolenou:
- Když je zaměstnanec na vojenském cvičení nebo v operačním nasazení,
- Když je v dočasné pracovní neschopnosti,
- Když je na materšké nebo rodičovské dovolené.
V případě ostatních překážek v práci na straně zaměstnance (např. ošetřování dítěte), smí zaměstnavatel nařídit dovolenou pouze se souhlasem zaměstnance.
Dohodnutý rozpis dovolených by firma měla dodržet. Vyvarujete se tím jednak rozčarování překvapených zaměstnanců a druhak kompenzacím za již zakoupené letenky nebo ubytování, na které mají kolegové při změně rozpisu nárok. Na odškodnění mají právo i lidé, které firma z dovolené odvolala.
Bez vzájemné domluvy není možné nařídit dovolenou na dny, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, ošetřuje nemocného člena rodiny nebo byl povolán na vojenské cvičení. Dovolená se za těchto okolností přeruší, což platí i při nástupu zaměstnankyně na mateřskou a rodičovskou dovolenou nebo v situaci, kdy státní svátek připadne na den, který je pro vašeho právě odpočívajícího kolegu obvyklým pracovním dnem.
Zajímavostí je, že dovolenou můžete nařídit dokonce i člověku, který je ve zkušební době. Důvodem je předpoklad, že do konce kalendářního roku nebo pracovního poměru dojde ke vzniku práva na dovolenou. Pro personalistu to má dva důsledky. Zaprvé se o dobu dovolené prodlužuje zkušební doba. Zadruhé byste při předčasném ukončení smlouvy a – laicky řečeno – přečerpání nároku na dovolenou měli přistoupit ke srážce z platu nebo mzdy.