Každý člověk v HR se alespoň jednou během své kariéry rozhodne ze své firmy udělat Google, Starbucks nebo jinou společnost známou svou firemní kulturou. A většinou narazí, protože Google je holt jenom jeden. Stevova rada tudíž zní: nesnažte se vší silou překopat organizaci firmy jen proto, že jinde to takhle funguje. Naopak, překopejte svůj vlastní přístup podle konkrétních potřeb společnosti a hlavně vašich zaměstnanců. Odložte příručky a prostě naslouchejte lidem. Uvidíte, že ke štěstí jim často stačí málo, třeba lepší kafe nebo volnější dress-code.
Chcete se dozvědět, co by si vaši zaměstnanci opravdu přáli? Arnold se jich zeptá a řekne vám to skoro hned. Vyzkoušejte si ho.
Znáte to, pravidelná pondělní porada skončí a vy, místo abyste šli dělat svoji práci, zůstanete s kolegy na chodbě a ujasňujete si, co že se to tedy má vlastně dít. Porada byla totiž jako obvykle plná manažerské novořeči. Podle Steva přitom není těžké zbytečný business talk okleštit na minimum. Zahoďte brífinky, ASAPy a další nesmyslné zkratky a přiveďte neformální rozhovory z chodby do zasedačky. Pro začátek stačí, když půjdete ostatním příkladem. Jednoduchost přitom není důležitá jen pro jazyk zasedaček, ale celé firemní komunikace. Schválně si po sobě zkuste přečíst tři poslední maily, které jste odeslali. Vážně jim porozumí každý, komu jsou určeny? Komunikujte Pište a mluvte tak přímo a jednoduše, jak to jen jde. A když nemusíte, tak nepište a nemluvte vůbec.
Spousta personalistů má dojem, že se z nich postupně stali hasiči. Pořád jen likvidují požáry, které jim přistávají na stole. I proti firemním požárům přitom existuje účinná a jednoduchá prevence. Nebojte se odejít od stolu a povídat si s lidmi, i když se možná vašemu šéfovi bude zdát, že jen bloumáte kolem a nemáte co na práci. Lidi jsou vaše hlavní pracovní náplň, a to, co v éře odosobněných sociálních sítí potřebují, je vstřícný přístup face to face. Ptejte se, co je trápí, mluvte s nimi a udělejte si z obchůzek po firmě denní rutinu. Uvidíte, že spousta problémů vyplave na povrch dávno předtím, než vám přistanou na stole a stanou se z nich zbytečné spory. Steve Browne tvrdí, že i ten váš zprvu skeptický šéf vám nakonec bude vděčný. Vážně.
Opakujte po Stevovi:
„Jsem busy“ není odpověď na otázku „Jak se máš?“.
„Jsem busy“ není odpověď na otázku „Jak se máš?“.
„Jsem busy“ není odpověď na otázku „Jak se máš?“.
Není, nikdy nebyla a nikdy nebude. Je to jen stížnost „Mám moc práce!“ v módním slangu. Pokud tuhle větu používáte, zkuste se zamyslet nad tím, proč to děláte. Vážně jste tak moc busy, abyste se nemohli na pár vteřin zamyslet nad tím, jak se cítíte, a říct to kolegovi? Nejste jen svoje práce, a pokud na vás vaše práce má dlouhodobě negativní vliv, děláte něco špatně. I tady platí pravdivé klišé, že pokud chcete něco změnit, musíte začít u sebe. Jakmile se sami naučíte odpovídat upřímně a pokud možno pozitivně, nenechte se od ostatních znovu odbýt větou „Jsem busy.“ Vžijte se do psychologa a zajímejte se o to, jak se lidé kolem vás cítí. A zkuste ostatní zaměstnance naučit, že být busy už se nenosí.
Hned jak přestanou být vaši lidé busy, můžou si udělat radost nějakým kurzem v Seduu, který jim zvýší sebevědomí. Když jim ho pořídíte, samozřejmě.
Práce s lidmi umí být náročná a vyčerpávající. Ze všech stran se na vás valí stížnosti a udržet si v takových podmínkách pozitivní přístup je skoro nadlidský výkon. Proto je podle Steva důležité nezapomínat na sebe sama. Možná si říkáte, že vám stačí se čas od času vypovídat kamarádům u piva, ale… vážně vám kamarádi z jiných oborů rozumí, když si stěžujete na úskalí personalistiky? Nebojte se navázat kontakty s dalšími profíky v HR! Vybudujte si komunitu, ve které můžete vzájemně sdílet pracovní zkušenosti, dobré i špatné. Vaši kolegové totiž jako jediní pořádně chápou, že personalistika není jen procházení životopisů, pracovní pohovory a zařizování firemních večírků. Personalistika je každodenní boj s ostatními i se sebou samým. Ale je to boj, který nemusíte vést o samotě.
Hodně sil a radosti přejeme do dalších bitev i my se Stevem Brownem.