Přesčasy jsou jako chilli papričky. Když to s nimi přeženete, prospěch nepřinesou
Práce delší než 10 hodin denně se spojuje s rostoucím rizikem kardiovaskulárních problémů a nad 11 odpracovaných hodin denně roste riziko deprese. Při více než 50 odpracovaných hodinách týdně pak klesá produktivita práce. Ukázal to výzkum na Stanfordově univerzitě. V rizikové skupině je přitom podle červencové studie Mezinárodní organizace práce až 614 milionů lidí na celém světě. Ti pracují přesčas a často nemají jinou možnost, jak získat peníze navíc, které nutně potřebují k životu.
Kdo pracuje déle, pracuje méně
Úderník, který si odmaká 70 hodin týdně, toho přitom reálně neodpracuje o moc víc, než kdyby si 20 hodin ušetřil na procházku po lese nebo se pořádně vyspal. Nehledě na to, že mu musí k práci přesčas někdo svítit, pouštět topení, klimatizaci, případně stroje, což pro firmu představuje další finanční náklady.
Přesčasy se spojují i s větším rizikem úrazů. Společně s přepracováním zvyšují úroveň stresu. To navíc vede k dalším problémům, jako jsou poruchy spánku a zažívání nebo zhoršení nálady. Se zaměstnanci v takové kondici samozřejmě není v kondici ani firma. A netřeba jít do extrému, jako je karóši neboli smrt z přepracování, pojem známý v Japonsku, kde nemají zákonem stanovenou délku pracovního týdne. Mnoho mladých lidí tam už za „svědomitou“ práci doslova zaplatilo životem.
Podhoubí pro depresi
S negativními důsledky spojuje práci přesčas také výzkum vypracovaný v britském The Institute for Employment Studies. Konkrétně se zhoršením pracovního výkonu, vyšší chybovostí, oslabeným pracovním tempem i s dopady na sociální chování. V neposlední řadě je tu narušení work-life balance a negativní vliv dlouhé práce na osobní vztahy.
S přesčasem se pojí také spánková deprivace. Že je nebezpečnou společnicí, dokládá novinářka Arianna Huffingtonová ve své knize Skutečný úspěch. Ví, o čem mluví. Pracovala 18 hodin denně 7 dní v týdnu až do kolapsu z vyčerpání, kdy si při pádu poranila oko a zlomila lícní kost. Pak svůj životní styl přehodnotila a předefinovala si, jak chápe pracovní úspěch.
A jak je to u nás? Hodin, které lidé tráví v práci po „zavíračce“ podle ČSÚ postupně ubývá, což je dobrá zpráva pro náš duševní stav. Podle národní reprezentativní studie Stres, deprese a životní styl v ČR, kterou si před pěti roky nechala provést Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, totiž až 31 % lidí ve věku 25 až 65 let vykazuje projevy deprese. A 34 % lidí se cítí ohroženo syndromem vyhoření. Na obojím se podílí pracovní stres i to, že zdravý životní styl je Čechům stále dost cizí.
Proč se nevyplatí ždímat zaměstnance
Zní to pesimisticky? Naopak! Pro lidi z HR i managementu jde o argumenty pro změnu přístupu k zaměstnancům a ekologii práce. Argumenty, které ukazují, že ždímat lidi není výhodné ani pro zaměstnavatele. Takže až budete novému zaměstnanci dávat podepisovat srozumění s riziky přesčasů, zkuste jim v první řadě předcházet.
Zjistěte, jak vaši zaměstnanci nahlížejí na svou pracovní dobu. Pomůže vám k tomu náš konverzační robot Arnold, machr na průzkumy zaměstnanecké spokojenosti.
Je zřejmé, že tendence ke zkracování pracovní doby není jen úplatek na trhu práce s malou nezaměstnaností, ale rozumná strategie. Své opodstatnění má i rozsáhlejší péče o zaměstnance a jejich work-life balance, která je pro zaměstnavatele dobrou investicí. Důkazem budiž Švédsko, kterému se naopak kvůli výkonnosti osvědčilo pracovní dobu snižovat. Kdo by nechtěl chodit do práce na 6 hodin denně?
