Tak už mě sakra berte vážně! Jak si jako junior v HR získat respekt kolegů
„První střet s realitou dvousethlavé ryze technické firmy byl tvrdý. Pro manažery byli lidé jednička, nebo nula – buď je potřebovali nabrat, nebo propustit. Nic mezi tím. A já jsem měla být ta, která jim v obou případech nejlépe obratem vyhoví. Když jsem poprvé namítla, že takhle to přece nemůže fungovat, šéf výroby jen prásknul dveřmi,” svěřila se s kariérním startem před osmi lety personalistka Petra.
Taktika č. 1: Zocelení bojem
Petra se postupně naučila necouvnout, nebát se a přicházet bez větších emocí s řešením. Když kolegové zjistili, že si vyslechne jejich potřeby, po čase na rozmyšlenou nabídne řešení a hlavně – že jim chce v jejich svízelné situaci skutečně pomoci, postupně se čistě direktivní vztah začal měnit.
Taktika č. 2: Racionální argumentace
Argumentaci stojící na faktech si osvojte co nejdříve. Zejména při komunikaci s nejvyšším vedením se bez ní neobejdete. Ať už chcete přednést návrh na zavedení nového benefitu typu sick days nebo vyrážíte bránit rozpočet na vzdělávání, připravte si čísla a data.
Co to firmě dlouhodobě přinese? Kolik ji to bude v úhrnu stát? A naopak o co konkrétně může přijít, když se tak nestane? Management si musí být jistý, že za vaší prací nestojí dojmy a nálady, ale pečlivá úvaha.
Taktika č. 3: Jedna loď
Brali byste jako partnera do diskuse někoho, kdo je sice fajn, ale nerozumí polovině toho, co říkáte? Právě tak může začínajícího personalistu vnímat třeba šéf vývoje, který potřebuje s někým probrat postup náboru deseti úzce profilovaných inženýrů.
Zdá se to jako banalita, ale každý krok se počítá. Čím dřív budete druhé straně skutečně rozumět, tím dřív vám bude věřit.
Taktika č. 4: Nevím = ptám se
Podobná je i čtvrtá taktika. Když měla Helena na pozici HR Generalist poprvé zaskočit za svou šéfovou na poradě vedení, byla hodně nervózní:
“Pořád se mi honilo hlavou: budu za blbce, všichni na mě budou zírat, a když se na něco zeptají, nebudu vědět, co odpovědět. Nakonec jsem sebrala odvahu a, světe div se, zjistila jsem, že to jsou úplně normální lidi. Párkrát jsem se zeptala na zkratky nebo pojmy, kterým jsem nerozuměla, a vždycky mi to v klidu vysvětlili. Po pár takových poradách se mi podařilo s vedením navázat vztah a v budoucnu mi to hodně usnadnilo fungování ve firmě.”Nikdo rozumný nečeká, že jako junior víte automaticky vše. Naopak každý ocení to, že jakmile cokoliv nevíte, tak se zeptáte.
Taktika č. 5: Trpělivost
Poslední bod nejde načíst, okoukat ani urychlit. Prostě musí přijít. Kdo chce být na HR svým kolegům partnerem, musí se tak především sám vnímat. A to chce čas a sebedůvěru.
Připravte se na to, že vaše nápady budou často smeteny ze stolu. Jasně, že se budete cítit mizerně – vždyť je to vaše práce. Klíčem ale je ani v takových chvílích nepřestat naslouchat, poučit se a příště to zkusit jinak. Protože jednou to vyjde.
