V životopisech lžou většinou manažeři aneb Jak poznat, co v CVčku nesedí
Většinou jsou to manažeři, konkrétně muži, a nejčastěji obchoďáci. Dále se lidé často snaží skrýt mezery v životopise. To se týká všech, nejen manažerů. Nikdo nechce vysvětlovat, že na daném místě nevydržel ani dva měsíce a pak byl půl roku bez práce. To lidé často skryjí tak, že uvedou pouze rok nástupu a nenapíšou, ve kterém měsíci nastoupili, a kdy skončili. Je zajímavé, že lidé, kteří hledají práci mimo management, mívají opačný problém. Zaměřují se na oblasti, ve kterých mají nedostatky. Často za námi přichází klienti, že potřebují poradit. Hledají si práci, ale bojí se, že žádnou neseženou, protože nemají řidičák, neumí anglicky a nevědí, jak to do životopisu napsat.
Spíš věří, že když se díky CVčku dostanou na pohovor, nesrovnalosti dokážou tváří v tvář personalistovi obhájit. Vysvětlit, že to mysleli jinak. Nedávno se mi dostal do ruky životopis jedné dámy, která v jazykových dovednostech napsala „Angličtina: B1“. Když jsem se jí na to zeptala, přiznala se, že anglicky v podstatě neumí, ale chtěla naznačit, že se to v případě potřeby doučí.
Nevím, jestli je to právně postižitelné. Znám ale případ, kdy se kvůli přikrášlenému životopisu člověk dostal na místo, pro které absolutně neměl kvalifikaci. V takovém případě může zaměstnavateli způsobit reálnou škodu, za kterou je ze zákona odpovědný.
Měl, ale není to výhradně jeho chyba. Vinu samozřejmě nese člověk, který vědomě lhal. K nedorozumění může dojít, když například místo obsazuje personální agentura. Ptala jsem se jedné pracovnice z personální agentury, jestli jsou nějak vyprofilovaní podle oborů. Odpověděla, že ne a dělá všechno. Když má za úkol najít uklízečku, hledá uklízečku. Stejně tak hledá manažery, řidiče, lékaře, kohokoli. Je otázka, jestli takový člověk má vůbec možnost nepravdivé CV zachytit. Personalista pak předpokládá, že si kandidáta ještě prověří i manažer, ten zase spoléhá na to, že se pracovní náplň řešila s kandidátem již v prvním kole. A problém je na světě.
Je to minimálně jeden z důvodů. Lidem, kteří přijdou o práci a nemohou ji delší dobu sehnat, opravdu klesá sebevědomí a projevuje se to i na tom, jak se popisují v životopisech. Hodně často to mimochodem dělají lidé přímo z oboru HR. Jejich práce spočívala v tom, že se probírali životopisy. Mají v hlavě představu, jak má takový životopis vypadat, a najednou se ten jejich nepotkává s úspěchem. Začnou ho tedy upravovat, doplňovat a rozšiřovat. Kupodivu to mívá opačný efekt. Buď se jejich životopis stává nečitelným, nebo se pro personalistu začnou jevit jako překvalifikovaní. Životopis také může budit dojem, že dotyčný je až příliš zajetý ve své pozici. Dnes ale firmy nehledají lidi primárně podle délky praxe. Technologie a pracovní postupy se tak rychle vyvíjí, že pro firmu je atraktivnější člověk, který se rychle učí, sám se zajímá o obor a orientuje se v něm. Člověk s třicetiletou praxí naopak může být zvyklý na svou rutinu a nebude mít chuť vstřebávat nové věci a zvykat si na nové lidi.
To je pravda. Když si na stůl rozložím deset životopisů, ten váš bych si měla vybrat jako první. Ne ale proto, že na něm budou kytičky nebo fotky v plavkách, což jsem také nejednou viděla.
Nejen to. Zažila jsem i životopis zdravotní sestry, která v něm měla několik fotografií, obrázek injekční stříkačky a sdělení, že věří v lásku na první pohled.
Ne nutně. Životopis by měl vypadat, jako by ho napsal ideální kandidát na danou pozici. Může se stát, že jste na přání rodičů vystudovali ekonomku, nastoupili jako účetní, ale vlastně toužíte jít dělat do kreativy. Tak to tak pojďme pojmout. Klidně dejte do životopisu odkaz na svůj Instagram, na blog, který píšete, nebo časopis, kam přispíváte. Pochlubte se s tím, co děláte ve volném čase a co je pro vaši vysněnou práci relevantní. Základem zkrátka je, že ze životopisu by mělo i desetileté dítě poznat, co jste za člověka. Když dostanu do ruky CV plné anglikanismů a nesrozumitelných zkratek, řeknu si „OK, proč mi radši nenapíšete, kdo jste a co chcete dělat“.
Ano. Každý má o práci jiné představy. Někomu vyhovuje sedavá administrativa od devíti do pěti. Jiný se zase vidí ve startupu někde ve sdíleném prostoru, kde bude pracovat nonstop, protože ho to baví. Přitom může jít o lidi se stejnými pracovními zkušenostmi a vzděláním. A pokud svůj životopis omezí na strukturovaný výčet předchozí praxe, tak budou obě dvě CVčka vypadat hodně podobně. Což nedává smysl, protože ti uchazeči hledají diametrálně odlišná zaměstnání. Právě proto je důležité, aby se kandidáti ve svých životopisech nezaměřovali pouze na pracovní zkušenosti, ale také na své vlastnosti a softové dovednosti.
