V zemích, jako jsou Čína nebo Indie, jsou horoskopy nedílnou součástí sebeprezentace, a tím pádem se berou v potaz i ve výběrových řízení (ať už na nové zaměstnance, nebo na ženicha či nevěstu). V našich končinách budí hvězdné konzultace spíš podezření. Když jedna rakouská pojišťovna vypsala inzerát, že hledají kolegy do prodeje a managementu narozené ve znamení Kozoroha, Býka nebo Lva, vysloužila si dokonce trestní oznámení a vyšetřování z možné diskriminace kandidátů.
Hodnotit kandidátovu fyzickou kondici se u nás moc nenosí, ale znovu platí – jiný kraj, jiný mrav. Třeba v Argentině je běžnou součástí přijímacího procesu plná lékařská prohlídka, včetně rozboru krve, moči a rentgenu plic. Zkoušky prověřující fyzičku se najdou i jinde. V cestovce G-Adventures se klidně může stát, že tam kandidáta bez varování hodí do firemního bazénu plného plastových balonků. Prý aby se ukázalo, jestli zapadne (do firemní kultury, ne do balonků).
Tato metoda je ze všech zmíněných asi nejpoužívanější. Spočívá v tom, že recruiter znenadání položí kandidátovi prapodivnou otázku, a jeho reakce mu toho napoví o stylu jeho uvažování víc než dlouhé povídání. Při pohovoru v jedné nejmenované (ale velmi slavné) technologické firmě najednou na uchazeče údajně vybafli: „Kdybyste se živil roznášením pizzy, na co by vám byly dobré nůžky?“
Recruiteři v jedné z největších světových aerolinek zase trápili potenciální letušky otázkou: „Kolik basketbalových míčů si myslíte, že by se vešlo do této místnosti?“ No a Elon Musk se prý při pohovoru ptal: „Představte si, že půjdete kilometr na jih, kilometr na západ a kilometr na sever. Skončíte na stejném místě, odkud jste vyšli. Na jakém místě stojíte?“
Chcete k sobě přilákat kandidáty i bez čarování? Velká část lidí si před odpovědí na inzerát prověřuje potenciální zaměstnavatele na portálu Atmoskop. Buďte tam taky a nechte zaměstnance popsat vaši firemní kulturu či atmosféru.
Studium psychologie a výlety do hlubin lidských duší patří v HR k tradičním kratochvílím a není tedy divu, že jejich metody často prosáknou i do náborového procesu. Velmi oblíbenou technikou je „kresba pána v dešti“, která o kandidátovi prozradí i to, co o sobě sám neví. Například když pána nakreslí malého, z profilu, umístí ho na papíře vlevo a do ruky mu vetkne deštník, znamená to, že je defenzivní pesimista s tendencí vyhýbat se konfliktům, a tím pádem by se mohl hodit třeba do oddělení péče o zákazníky.
V Argentině, kde si evidentně dávají záležet na důkladném prověření kandidátů zvenčí i zevnitř, malování u pohovoru údajně používá až 25 % firem.
Metoda posuzování kandidátů podle rozboru jejich rukopisu je mezi alternativně naladěnými recruitery v oblibě. Ve Francii grafologii v 90. letech údajně používalo přes 90 % firem a nebýt nástupu emailů, přísahala by na ni spousta grafologických zasvěcenců dodnes. Což je trochu divné, protože když se na rozbor písma podíváte čistě objektivně, poskytuje asi tak spolehlivé výsledky jako vykládání karet nebo věštění z kávové sedliny.
A chcete na závěr podivnou metodu, která v reálu funguje? Vynalezl ji John Timpson, majitel britského rodinného impéria rychloopraven bot a zámečnictví. Jelikož zaměstnancům svých skoro 1500 poboček dává velkou autonomii v jednání se zákazníky a nakládání s penězi, trvá na jejich důkladné vstupní prověrce. Ta se sestává z pohovoru, během kterého má recruiter za úkol zjistit, které postavičce z dětské obrázkové knížky Mr. Men se kandidát nejvíce podobá. Jestli si do poznámek zapíše Mr. Grumpy (pan Mračivec), odchází kandidát s nepořízenou, i kdyby měl k životopisu přiložený diplom z MIT. Naopak charakteristika Mr. Happy neboli pan Štístko zaručuje uchazečovi u firmy dlouhou kariéru.
Jinou metodu firma Timpson nepoužívá a neustále rostoucí počet poboček i obrat svědčí o tom, že na ní něco bude. Věří jí natolik, že si do firemního kodexu zapsali závazek zaměstnávat lidi po výkonu trestu. Druhou životní šanci si takto zasloužila celá desetina z 4700 firemních zaměstnanců.