Jsou virtuální odbory dobrá cesta?
Virtuální odbory s firmou nesdílejí sídlo a jak s vedením, tak se svými členy komunikují výhradně online. Na první pohled to nemusí být špatný nápad. Zákoník práce takovému uspořádání nebrání. Stanovuje pouze, že aby mohla odborová organizace ve firmě vzniknout, musí sdružovat minimálně tři její zaměstnance, jejichž jména nemusí zveřejňovat, aby předešla možným skrytým postihům ze strany managementu.
U odborů sídlících v samotné firmě je úplná anonymita členů odborů těžko dosažitelná. Ty virtuální, které se samotnou firmou nemají společného nic, naopak zaručují zaměstnancům jak anonymitu, tak opravdovou nestrannost. Vzdálená komunikace zase odstraňuje riziko osobního ovlivňování ze strany managementu. Jak to ale bývá, ke kladům se pojí i zápory.
Pozor na pravomoci
Odboráři jsou odjakživa vnímáni jako entita, která je nedílně spojená se samotnou firmou, ve které působí. Není to tak jen proto, že by měli podrobně znát její prostředí a samotné zaměstnance. Zákon jim také dává poměrně velké pravomoci, hlavně co se týká získávání informací o firmě. Po managementu mají odboráři právo požadovat detailní údaje o ekonomické situaci, o vnitřním uspořádání, plánech rozvoje, odměňování, školení a dalších oblastech, které mohou ovlivňovat postavení zaměstnanců.
U „domácích“ odborářů, kteří se ve spolupráci s managementem přímo podílejí na vedení firmy, to dává smysl. U anonymní společnosti, která tvrdí, že zastupuje několik zaměstnanců, aniž by byla povinna to nějak dokazovat, to ale logicky budí obezřetnost. Zvlášť když za své služby od firmy nepožaduje jen sdílení citlivých informací, ale také finance.
Jsou lidé u vás ve firmě spokojení a nemají důvod ke stížnostem? Podělte se o to s okolním světem a požádejte je, aby zanechali hodnocení na Atmoskop.cz. A pokud se chcete o používání Atmoskopu a jeho možnostech dozvědět víc, máte jedinečnou příležitost na jednom z pěti workshopů zdarma. Tak neváhejte a přihlašte se.
Na čem vázne domluva
„Jsme reakce. Reakce na každodenní realitu plnou vystresovaných a přetížených zaměstnanců. Jsme tým lidí složený z právníků, manažerů, IT specialistů a dlouholetých zaměstnanců. Věříme, že naše zkušenosti a naplnění společných cílů přispějí k dlouhodobé prosperitě nejen jednotlivých firem, ale i celé české společnosti.“ Těmito slovy se prezentují jedni z nejaktivnějších digitálních odborářů u nás. Zkušenosti s tím, jak reálně spolupráce s virtuálními odbory probíhá, mají zatím hlavně velké retailové řetězce, logistická centra a banky.
Jsme reakce. Reakce na každodenní realitu plnou vystresovaných a přetížených zaměstnanců.
Kde bývá problém? Spolupráce se často zadrhla poté, co zástupci odborářů trvali na anonymitě a komunikaci e-mailem nebo webovými konferencemi. Firmy se pochopitelně zdráhaly s neznámými zástupci svých zaměstnanců sdílet důvěrné informace a hradit jim faktury za „výdaje na kancelář, technické zajištění komunikační platformy a pracovněprávní podporu pro členy“, které jim virtuální odboráři zasílali. Několik případů dokonce skončilo hrozbou žalob či přímo u soudu, což samozřejmě není nejlepší známkou funkčnosti vzájemné spolupráce.
Zatím to tedy vypadá, že odbory nástupu digitalizace odolávají. Je docela dobře možné, že se virtuální odbory v budoucnu uchytí, pravděpodobně k tomu ale dojde až po úpravách zákonů, které jejich existenci a činnost upraví. „Osobně se domnívám, že těžiště činnosti odborové organizace by i vzhledem k jejímu účelu mělo spočívat v místě, kde mohou její zástupci sledovat běžný chod zaměstnavatele a pracovní podmínky svých členů,“ vyjádřila se v rozhovoru pro časopis Právní prostor k problematice virtuálních odborů expertka na pracovní právo Nataša Randlová. „Osobní kontakt by neměl z kolektivního vyjednávání a zastupování zaměstnanců zcela vymizet.“
Co všechno si o virtuálních odborech myslí právnička?
