Motivace podlézavců může podle Jany Černé Tomanové a Martina Černého (kteří spojili praxi psycholožky a manažera ve výrobních firmách v projektu Vztahosféra) obecně souviset se vzýváním vlastního ega či s orientací na výkon, úspěch a ocenění za každou cenu. Ale třeba i se strachem, že bude člověk ohrožený, když nebude se šéfem zadobře.
Podlézáním může být třeba smích při šéfových trapných vtípcích, podstrojování domácích koláčů, zvaní šéfa na soukromé akce, nabízení kontaktů, výhod a protekce. Novodobí Hujerové podle Jany a Martina nosí kuloární informace a dělí se o neúspěchy kolegů – donášejí, sdělují pikantnosti, pomlouvají kolegy, pochybují o jejich kompetencích i výkonu. „A to už se dostáváme k taktické manipulaci s nadřízeným a k vědomému poškozování kolegů. Od toho není daleko k šikaně,“ tvrdí.
Jde však podle nich i o četnost. Jednorázová nabídka sekání zahrady, kterému se věnuje bývalý spolužák, je projevem empatie a zájmem o druhého. Něco jiného je poskytovat takové výhody často a bez poptávky. Za míru toho, co už je za hranou, považují Jana s Martinem i to, jak se při takovém chování šéf cítí. Pokud ho bere jako projev dobrého vztahu a důvěry, je to v pořádku. Když se cítí divně, pod tlakem a neví, co si myslet, je na místě zasáhnout a nastavit hranici.
Napište nám svoji pracovní zkušenost se šplhouny, rádi ji anonymně použijeme v připravovaném článku.
Podlézavec totiž směřuje k tomu, aby u šéfa vytvořil závazek. „Nebezpeční podlézači obvykle postrádají sebereflexi a budou podlézání stupňovat. Když podlézač zachytí očekávanou reakci, má v partii navrch – manažera zatáhl do své hry,“ popisují Jana a Martin. Lehkou míru podlézání lze podle nich vykořenit ignorací i tím, když dá manažer najevo, že ho odhalil. Intenzivní podlézání, především veřejné (před kolegy), ale postupně vede k rozkladu týmu. „Pak je na místě revidovat kompetence a schopnosti podlézače a buď jej izolovat, nebo z týmu zcela vyčlenit,“ dodávají.
Když podlézač zachytí očekávanou reakci, má v partii navrch - manažera zatáhl do své hry.
Pokud se ve firmě rojí pochlebovači, zamyslete se nad firemní kulturou. Můžete mít kulturu, která jim dodává kuráž, nebo v níž naopak živoří. „Důležitá je samotná DNA firmy a také výběr lidí do vedoucích pozic. Pokud je z celkové DNA jasné, co se ve firmě nosí a co ne, lidé si pak nedovolí jít proti tomu,“ uvádí Iva Bízová z agentury Loosers.
Pokud se podlézání objeví, funguje podle Ivy přímost a otevřenost. „Z mé zkušenosti stačí jednou dát najevo, že podlézání nemá žádný význam, a dotyčný už v tom dál nepokračuje. Pokud nadřízený toto chování akceptuje nebo podporuje, demotivuje to ostatní a snižuje významně i autoritu šéfa,“ dodává Iva.
Když Iva ještě pracovala v reklamních korporacích, s podlézači se setkávala a nebylo jich málo. „Ve většině případů to byli ti, kdo pracovně pokulhávali. Přesto ale byli nadřízenými často hodnoceni pozitivně a v některých případech i povyšováni. To demotivovalo jejich kolegy, kteří odváděli lepší práci, ale pochlebování nadřízeným se jim příčilo,“ vzpomíná.
Dnes s Helenou Šídovou a Pavlem Burešem ve vlastní agentuře sedí s týmem u jednoho stolu. „Hned vidíme, kdo dobře pracuje a kdo se snaží dohánět nekvalitu pochlebováním. Takoví lidé u nás nikdy dlouho nevydrželi,“ dodává.
Máte na pracovišti super vztahy a žádný kolega-patolízal nehrozí? Podělte se o to na Atmoskop.cz.
Jana a Martin také poukazují na důležitou zralost lidí ve vedoucích pozicích: „Manažer, kterému dělá podlézání dobře, a tím ho podporuje, nemá na vedoucím postu co dělat. Působí na schopné kolegy demotivačně a většinou je také obklopený méně schopnými lidmi než manažer se zralou a stabilní osobností.“
A upozorňují, že osobnostně vyzrálý člověk má situaci s podlézači snazší než ten, kdo na své zralosti a mezilidských dovednostech ještě musí pracovat. „Rozumně empatický manažer má otevřené oči, vidí, co se děje, zná míru a hranici a umí je viditelně a srozumitelně držet. Uvědomuje si následky neřešeného chování, které hranice přesahuje,“ shrnují.
Podtrženo, sečteno, jestli chcete podlézání ve firmě utnout: