Dovolené jsou z pohledu historie vlastně novinka. Pokud by vás zajímaly do detailu, můžete si o nich přečíst podrobnou studii Vývoj pracovně-právních podmínek a institutu dovolené v ČR a ve SR v letech 1918–2020. My jsme z ní vybrali několik zásadních milníků, které formovaly i současnou podobu dovolené. Začínáme ve 20. letech minulého století, kdy zaměstnanci několika evropských států, mezi nimi Československa, získali nárok na několik dnů volna v roce.
Dovolená byla dlouho podmíněna odpracováním mnoha let u stejné firmy, později alespoň ve stejném oboru, změny se nepodporovaly, a kdo by skákal z místa na místo, byl bez volna. Od roku 1925 získali nárok na dovolenou v délce 6 dnů všichni zaměstnanci, kteří pracovali u jednoho zaměstnavatele alespoň 1 rok. Po 10 letech u téhož zaměstnavatele měli nárok na 7 dnů dovolené. A pokud vydrželi u firmy více než 15 let, mohli čerpat dovolenou v délce 8 dnů.
Zvláštní kategorii představovali za 1. republiky státní úředníci. Zatímco ostatní se po 10 letech propracovali k jedinému týdnu volna, úřednictvo státní správy si mohlo od roku 1926 užívat 2 až 6 týdnů dovolené v kalendářním roce podle své dosažené třídy. Ta závisela na vzdělání, výsledcích práce a délce zaměstnaneckého poměru. Speciální podmínky měli také – a to prakticky v jakémkoliv čase a režimu – horníci.
Zákon z roku 1934 sjednotil podmínky a podstatně prodloužil dovolenou. Nárok na ni získal větší počet lidí. Dovolená v délce 2 kalendářních týdnů náležela všem, kdo pracovali u jedné firmy déle než půl roku. Po 5 letech to byly 3 týdny a konečně po 15 letech u stejného zaměstnavatele 4 týdny dovolené.
Během protektorátu bylo dnů volna méně, a na čas dokonce zmizely úplně. Pracovníci měli nejprve nárok na 6 až 8 dnů na oddych v roce (6 dnů po půl roce u stejné firmy, 7 dnů po 10 letech a 8 dnů po 15 letech u jednoho zaměstnavatele). V roce 1944 bylo čerpání dovolených prozatímně zastaveno.
Po válce se situace opět zlepšila. Na dovolenou dosáhlo více lidí, standardně trvala 3 týdny, po 15 letech odpracovaných v jednom podniku nebo ve stejném oboru se nárok prodloužil na 4 týdny.
Dnešní podmínky dovolených jsou královské, zvláště když vezmeme v potaz, že až do roku 1968 měl u nás pracovní týden 6 dnů.
Základní délka dovolené je nově v délce 3 kalendářních týdnů pro všechny zaměstnance.
Dávno se už zkrátila doba, kterou musel člověk odpracovat, aby mu vůbec vznikl nárok na nějakou dovolenou. V roce 2000 navíc zákon prodloužil základní délku dovolené na 4 týdny.
Dlouhodobě se vedou diskuze o tom, že by se dovolená mohla ještě prodlužovat (a pracovní doba zkracovat, a to vše při zachování výše mzdy). Návrhy na prodloužení základní délky dovolené na 5 týdnů zatím neprošly, některé firmy nabízejí delší volno coby benefit.