Nová pravidla: Kdy můžete zaměstnance vyslat pracovat jinam?
Pracovní cesta
Jde o nejčastější případ, kdy zaměstnanec vykonává práci mimo sjednané místo výkonu práce. Jedná se o časově omezené vyslání, během něhož se zaměstnanec řídí pokyny vedoucího pracovníka, který ho na tuto cestu vyslal.
V případě, že jste zaměstnance vyslali k výkonu práce u jiného zaměstnavatele, můžete jeho vedením pověřit také tamního vedoucího. Zaměstnanec však nesmí vykonávat činnost jiného zaměstnance a musí být dodrženy limity výkonu práce v rámci pracovní cesty tak, aby nedošlo k dočasnému přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli, či dokonce k zastřenému agenturnímu zaměstnávání.
K pracovní cestě musí zaměstnanec udělit souhlas. Postačí ale, když bude uveden v pracovní smlouvě pro všechny budoucí pracovní cesty obecně. Těhotné zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do 8 let však mohou být vysíláni na pracovní cestu mimo obec svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem uděleným vždy pro konkrétní cestu.
Zaměstnanec má v souvislosti s pracovní cestou právo na tzv. cestovní náhrady. Mezi ně patří:
- náhrady nákladů na jízdní výdaje,
- jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny,
- výdaje za ubytování,
- stravné,
- nutné vedlejší výdaje.
Při jedné pracovní cestě nemusí zaměstnanci vzniknout právo na všechny druhy cestovních náhrad.
V případě, že zaměstnance vysíláte na pracovní cestu do zahraničí, můžete mu poskytnout i další cestovní náhrady, stanovené například na základě vnitřního předpisu či kolektivní smlouvy. V souvislosti se zahraniční pracovní cestou je také potřeba zažádat o tzv. formulář A1 neboli potvrzení o příslušnosti k právním předpisům České republiky v oblasti sociálního zabezpečení.
Dočasné přidělení
Dalším institutem, který přichází v úvahu, je dočasné přidělení na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato dohoda spočívá v přidělení zaměstnance k jiné společnosti, typicky proto, že pro něj jeho zaměstnavatel momentálně nemá dostatek práce. S takovým krokem přitom zaměstnanec musí souhlasit.
Dohodu můžete uzavřít pouze se zaměstnancem, který u vás pracuje alespoň 6 měsíců. Během dočasného přidělení organizuje zaměstnanci práci společnost, ke které byl přidělen. Ta také dbá na zajišťování BOZP a vytváření příznivého pracovního prostředí.
Mzdu i v průběhu dočasného přidělení vyplácíte vašemu zaměstnanci stále vy, coby jeho zaměstnavatel. Navíc mu musíte zajistit, aby u druhé společnosti neměl horší mzdové podmínky než její zaměstnanci na srovnatelné pozici.
Dočasné přidělení nesmí být úplatné. Zaměstnavatelé tedy nemohou od společností, ke kterým zaměstnance přidělí, požadovat žádnou odměnu plynoucí z dočasného přidělení. Mohou od nich však požadovat náhradu mzdových nákladů, které jim v souvislosti s dočasným přidělením vznikly.
I dočasně přidělenému zaměstnanci, který vykonává práci mimo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, náleží cestovní náhrady.
Vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb
Zde jde o situaci, kdy vyšlete svého zaměstnance do jiného členského státu EU, aby tam pro vás vykonával práci. Zaměstnanec tedy poskytuje přeshraniční služby vaším jménem. Může se jednat také o situaci, kdy zaměstnance vyšlete do vaší vlastní provozovny nebo podniku, který se nachází na území jiného členského státu.
Během vyslání musíte zaměstnanci zajistit stejné pracovní podmínky, na které mají nárok zaměstnanci podle práva hostitelského státu. Jedná se zejména o minimální dobu odpočinku, maximální délku pracovní doby či minimální délku placené dovolené. Avšak pokud jsou pro zaměstnance výhodnější podmínky jeho domovského státu, pak se méně výhodná právní úprava hostitelského státu nepoužije.
Pro účely sociálního zabezpečení je před vysláním většinou nutné požádat o již zmiňovaný formulář A1. Zpravidla nejpozději v den zahájení poskytování služeb je také nutné informovat příslušný vnitrostátní orgán hostitelského státu. Za tímto účelem mají státy vytvořené formuláře, ve kterých požadují uvedení především předpokládané doby vyslání, adresy pracoviště, údajů o odpovědné osobě a povaze poskytovaných služeb.
V případě vyslání zaměstnance k výkonu práce do zahraničí je vždy vhodné ověřit, jaké povinnosti pro vás jako zaměstnavatele nebo vašeho zaměstnance vyplývají z právního řádu státu, do kterého pracovníka vysíláte. Každý stát má vlastní pravidla, a tudíž i jednodenní a na první pohled nevinná pracovní cesta může v některých případech přinášet četné povinnosti.
Informační povinnost
Na závěr je vhodné připomenout, že v návaznosti na nedávnou novelu zákoníku práce jsou nyní zaměstnavatelé povinni plnit vůči zaměstnancům, kteří jsou vysíláni na území jiného státu, obsáhlou informační povinnost.
Zaměstnavatel musí zaměstnanci sdělit:
- stát, ve kterém bude práce vykonávána,
- předpokládanou dobu vyslání,
- měnu, ve které bude vyplácena mzda,
- informace o peněžitém nebo věcném plnění poskytovaném zaměstnavatelem,
- zda a za jakých podmínek je zajištěn návrat zaměstnance.
Zaměstnance, kterého vysíláte v rámci nadnárodního poskytování služeb, musíte informovat také o odměně za práci, na kterou má nárok v souladu s právními předpisy hostitelského členského státu. A dále o podmínkách poskytování cestovních náhrad v souvislosti s výkonem práce a dalších plněních z vaší strany v souvislosti s vysláním. Informováni musí být také zaměstnanci, kteří vykonávají práci na základě DPČ či DPP.
Článek vznikl ve spolupráci s největší česko-slovenskou advokátní kanceláří HAVEL & PARTNERS a data v něm jsou aktuální ke konci roku 2023. Ačkoliv ho viděly oči několika právníků specializujících se na pracovní právo, chápejte ho prosím pouze jako informativní a s obecným charakterem, nikoliv jako návod. Pokud ve vaší firmě dané téma řešíte, vždy se poraďte s experty na pracovní právo.
