„Loni mi kolegyně připravily všechny dárky pro klienty k velkému sloupu hned vedle zasedačky, abych je měl po ruce. Když jsem se loučil s jednou z našich opravdu významných klientek, natáhl jsem se pro dárkovou tašku. Jenže ta už spolu s ostatními dárky ležela na zemi v pořádné louži. Zpětně jsem zjistil, že vzrostlý fíkus u našeho pověstného sloupu láká ke značkování všech 5 psů naší agenturní smečky.“
„Mezi kandidáty nedělám rozdíly podle vzhledu, takže když mi na schůzku dorazila mladá holčina s dlouhými a hustými dredy, nejdříve mě to nijak nepřekvapilo. Slečna byla sympatická, komunikativní a pohotově reagovala na dotazy. Na závěr se ptala, jestli v kancelářích zvládáme mazlíčky a spiklenecky se na mě usmála. V tu chvíli jsem si všimla, že se jí na ramenou dredy nepatrně pohnuly a koukal z nich na mě potkan. Mazlíčky u nás v práci sice zvládáme, jenže zrovna já mám fobii z hlodavců! S omlouváním jsem vyběhla z kanceláře a pohovor musela dokončit má kolegyně.“
Toužíte po pet-friendly kancelářích, kde mazlíčci nikomu nevadí? Atmoskop.cz vám napoví, jak se kde na chlupáče a jiné (po)tvory tváří.
„Kolega nám jednou přinesl do práce strašilku. Přes den se venčila na zeleni v kanceláři, v noci bydlela ve vlastním proskleném bejváčku. Byla v podstatě bezúdržbová, prostě výborný společník do kanceláře. Jenže po pár týdnech a veselém teambuildingu v kanclu na ni kolega zapomněl a samozřejmě se po ní slehla zem. Začali jsme hned hledat. Napřed ve dvou, později nás pod stolem a kolem kytek lezlo asi dvacet. A nakonec? Strašilku si na našem zeleném koberci bohužel ‚našla‘ podrážka nováčka, který se přišel ten den poprvé představit.“
„Do práce si už od štěňátka vodím svého dvouletého bulteriéra Alfa. Pár měsíců zpět se mi ale stalo, že těsně před odchodem domů jsem v pelechu našla cizí papuč. Čapla jsem ji do ruky a začala se kolegů na patře ptát, jestli neví, komu patří. Nikdo se nepřihlásil. Za pár dní už v pelechu ležely bačkory dvě, pěkně v páru a pořádně oslintané. Znovu jsem se ptala, pátrala, ale vlastníka nenašla. Asi za týden přišel na celou firmu pěkně rozezlený mail. Psal náš IT admin, že jestli si myslíme, že je vtipné někomu schovávat boty, tak fakt není!“
„Ve fabrice se nám jednou ztratila kočka a dostala se až do kanceláře našeho šéfa. S kolegou jsme ji slyšeli mňoukat a vydali jsme se ji hledat. Byla schoulená pod jeho stolem, a tak jsme ji začali přivolávat, když vtom se šéf objevil ve dveřích. Začal na nás křičet, ať tu věc okamžitě odneseme pryč, a dokud jsme tak neudělali, odmítal do své kanceláře vstoupit. Jak jsme později zjistili, měl panický strach z koček.“
„Můj pes Alfie je neustále na posledním varování od našeho finančního ředitele. Šéf celé firmy ale rád finančního ředitele čas od času poprudí, takže se stará o to, aby se Alfie v kanceláři čas od času objevil.“
„Máme v kanceláři kočky a náš ředitel si jich váží víc než zaměstnanců. Což je zároveň vtipné a smutné. Na rozdíl od nás pravidelně jezdí do kočičích lázní.“