Tak schválně, co dokážou naši a vaši kolegové?
Určitě jste zažili ten pocit, kdy otevřete lednici a místo vaší krabičky s těstovinami zíráte do prázdna. Stali jste se obětí ledničkového bandity, který řádí v každé firmě. Tento nepolapitelný predátor se nenechá odradit ani nápisem „Martin“ a s chladnou hlavou spořádá kolegova čokoládového Floriana nebo kuřízek s brsalátem od maminky, jako by se nechumelilo. Jediná obrana? Zamykací krabička (nebo nášlapná mina).
Potřebujete propisku, a není na svém místě? Určitě se po týdnu najde u kolegy na stole. Nebo ta sešívačka, co se přestěhovala neznámo kam? „Půjčím si a nevrátím“ je motto lidí trpících kancelářskou amnézií. Když je odhalíte, většinou mají tihle sběratelé připravenou hlášku: „Ty jo, já úplně zapomněl, že to je tvoje.“
Znáte ten monotónní, ale o to víc k zešílení zvuk, co se line od vedlejšího stolu? Tap-tap-tap-tap. Ano, je to klepač nohou. Někdo klepe prsty, jiný propiskou, někdo si dokonce hlučně kouše nehty, ale král všech klepačů je ten, co rozkmitá celý kancelářský stůl svou neúúúnavnou nohou tak, až to připomíná rockové vystoupení.
Ta jedna osoba, co chodí na schůzky jako velká hvězda – nikdy ne včas a po jejím příchodu začínáte znovu. Zřejmě se řídí citátem Gandalfa: „Čaroděj nikdy nechodí pozdě, Frodo Pytlíku. Ani moc brzo. Přichází tehdy, kdy chce.“
Sedíte, pracujete, soustředíte se. Najednou ucítíte, jak vám někdo dýchá na krk s dotazem: „Co to děláš?“ Ano, je to on, pozorovatel přes rameno a stalker. Typický kancelářský zvědavec, který musí vědět, na čem pracujete, s kým si píšete a jestli náhodou neplánujete útěk na Bahamy. Možná je to vrozená zvídavost, možná jen hledá inspiraci pro svou práci, ale určitě nemá co dělat. Svým zlozvykem dokáže v otravnosti strčit do kapsy všechny předchozí typy. Ještě otravnější podkategorií je šmírák, co stojí za vámi a zírá na monitor. V horším případě to komentuje slovy: „Ty fakt nevíš, jak udělat kontingenční tabulku?“
Schválně, jestli jste tohle ne/zažili? Jdete si pro své (třeba) obligátní lungo s mlékem a místo rychlého „Dobré ráno“ vás chytne kolega, který se potřebuje vypovídat o víkendu, počasí, novém seriálu nebo o tom, jak se mu nedařilo v práci. Vykecávač u kávovaru by hravě strčil kadencí slov do kapsy i Vladimíra Menšíka na natáčení Silvestra 1977.
Na jednu stranu je fajn mít všechno písemně. Na druhou stranu, když dostanete mail s otázkou „Viděl jsi, že je venku slunce?“, zatímco odesílatel sedí u stolu vedle vás, je to na pováženou. Chorobný e-mailista pošle mail na všechno. Na dotaz, oznámení, připomínku, blahopřání. A často s deseti lidmi v kopii. Poštovní holuby a potrubní poštu na něj!
Někdo si ohřeje tresku, jiný vybalí česnekovou pomazánku. A pak celou kancelář na hodinu zahalí nevábný odér. Smraďoch od mikrovlnky je ten, kdo si neuvědomuje, že ne všichni sdílí jeho kulinářské preference. Zatímco si libuje v páře z aromatické pochoutky, zbytek osazenstva drží dech a snaží se soustředit. Vražedná kombinace je, když mlaská a křoupe. Nezbývá než nasadit sluchátka a tiše doufat, že po sobě půjde nádobí umýt co nejdřív.
Lakuje si nehty v práci s představou, že „se to hned vyvětrá“, a mučí ostatní odérem acetonu. Když opravdu nemá ráda lidi, nanese si na hlavu celé tužidlo nebo si nastříká do podpaží tolik deodorantu Fa, až ostatní ztratí alespoň dva z pěti smyslů. Ještě horší je, když se i se svojí drogerií schová do koupelny a vy tam jdete po ní.
Ten, kdo se nebojí nahlas řešit soukromé věci, pracovní problémy, nebo si prostě jen nahlas povídat s babičkou, a to vše s patřičnou gestikulací a hlasitostí. Patří mezi miláčky všech zaměstnanců. Ať už je to hovor s manželem o večeři, nebo ostrá debata s dodavatelem, všichni jsou v obraze. Mobily, které pohřbily sladké soukromí telefonních budek, za to jednou půjdou do pekla. O firemních tarifech, kdy je volání zdarma, ani nemluvíme.
Chcete vědět, co vaše kolegy a kolegyně v práci opravdu štve? Náš digitální parťák Arnold to hravě zjistí. Objednejte si průzkum zdarma.