Proč je důležité mít spokojené zaměstnance? Protože i tvrdá data potvrzují, že frustrovaný zaměstnanec rovná se nevýkonný zaměstnanec. Zcela spokojený člověk se zvládne naplno a kvalitně věnovat své práci v průměru 83 % pracovní doby. Nespokojený jen kolem 60 %. A to vaši firmu stojí reálné peníze.
Jak se vyvíjí spokojenost českých zaměstnanců podle JobsIndexu, dlouhodobého průzkumu Alma Career? S poklesem inflace a konečně opět i mírným meziročním růstem reálných mezd se situace zklidňuje. Zejména u vyšších bílých límečků (manažeři a specialisté v profesích náročných na znalosti) i vyšších modrých límečků (řemeslníci) se předchozí výraznější propad spokojenosti vykompenzoval opětovným nárůstem.
Spokojenost významně klesla pouze ve zdravotnictví a školství. Situace tam byla dlouho stabilní – horší platové podmínky a například ve zdravotnictví také velkou míru přetěžování vyrovnávalo, že lidé viděli ve svém povolání vyšší smysl. Ale inflační krize ukázala, že i toto má své limity.
Přes stabilizaci spokojenosti zaměstnanců není radno jásat. U části z nich totiž zároveň narostla rezignace. Pozorovat to můžeme na fenoménu tzv. quiet quittingu. Ten popisuje zaměstnance, který si odpracuje jen to nejnutnější a pouze v hranicích pracovní doby. Úkoly je mu nutné zadávat napřímo a polopaticky a nelze očekávat, že udělá cokoli navíc. Není asi nutné dodávat, že tito lidé firmu v rozletu spíše brzdí.
A právě quiet quitting ve firmách bobtná. Už 44 % zaměstnanců se odmítá dobrovolně hlásit o jakoukoliv práci či zodpovědnost nad rámec svých povinností. A 40 % nechce dělat vůbec nic mimo svoji pracovní náplň. I tady je ale velký rozdíl mezi spokojenými a nespokojenými. Práci navíc odmítá více než polovina z řad frustrovaných zaměstnanců, ale jen čtvrtina z těch spokojených.
Jak udržet své lidi spokojené, a tedy i výkonné? Z dat JobsIndexu se jako nejdůležitější ukazují dvě oblasti, kde mají navíc české firmy velký potenciál ke zlepšení.
Zaprvé je to finanční, ale i slovní ohodnocení. Celých 51 % zaměstnanců vychází jen s obtížemi se svým příjmem a 37 % má pocit, že dostávají méně peněz, než odpovídá jejich pozici – případně než se obvykle bere na stejné pozici jinde. A shodný podíl lidí trápí, že je nadřízení neumějí pochválit.
Celkově nedostatek ocenění pociťuje více než polovina zaměstnanců. Jde v rámci JobsIndexu o nejčastěji uváděný negativní pocit u zaměstnanců. Až za ním následuje odcizení a rutina nebo přemíra práce. Nedostatek uznání, ale i zahrnutí zákazy a příkazy ze strany šéfů jsou pak často podhoubím vztahových patologií na pracovišti, včetně ponižování nebo šikany, které opakovaně v práci zažívá takřka pětina ze všech zaměstnanců.
Navíc vyšší mzda a vstřícnější pracovní prostředí jsou vedle flexibility a možností rozvoje nejčastější motivace, proč lidé mění práci.
Druhou oblastí, která se z dat ukazuje jako nesmírně důležitá pro spokojenost zaměstnanců, je možnost dalšího rozvoje a posunu k zajímavější roli. A i zde mají české firmy před sebou kus práce. Především v intenzitě firemního vzdělávání za zbytkem Evropy zaostáváme. Přestože se zaměstnanci chtějí posouvat a podniky jsou ochotné do nich investovat, peníze míří převážně do povinných, plošných a jen občasných školení, která si lidé často jen pasivně „odsedí“.
Obě strany od vzdělávání čekají něco jiného. Firmy školí zaměstnance primárně proto, aby se stávající práce dělala „správně“ podle různých certifikací nebo vnitřních předpisů. Naopak hlavní motivací zaměstnanců je kariérní postup a lepší perspektiva do budoucna.
Z tohoto míjení pak mezi zaměstnanci roste frustrace. Dokonce 3 ze 4 mají pocit, že se v aktuální práci nijak neposouvají. To může vést na jedné straně k rezignaci a quiet quittingu a na straně druhé nakonec i k odchodu jinam. Což zvlášť právě u aktivních, šikovných lidí, kteří se chtějí vzdělávat a posouvat sebe i vaši firmu, přece nechcete.
Vše o spokojenosti českých zaměstnanců najdete v prezentaci zdarma, nebo si rovnou nechte naservírovat naši aktuální Datovou snídani: