Firmy sypou peníze do vzdělávání. Berou to ale za špatný konec
Vzdělávání zaměstnanců je pro firmy čím dál důležitější. Když jsme se v průzkumu Alma Career na konci loňského roku podniků ptali, do čeho plánují investovat, hned po mzdách zmiňovaly zvyšování kvalifikace vlastních lidí, potažmo doškolování těch, co přicházejí zvenčí. Větší investice zde pro letošek mělo nachystáno plných 41 % zaměstnavatelů. A dvě třetiny firem dokonce uvádějí, že na vzdělávání zaměstnanců si peníze najdou vždycky.
Aktuálně patříme ve vzdělávání při práci k evropskému průměru. Podle dat OECD u nás během jednoho roku absolvuje nějaký druh školení 45 % dospělých (v nejlepším Švédsku jich je přes 70 %, v nejhorším Řecku pod 20 %).
Když se ale podíváme na období jednoho měsíce, vzdělává se jenom 10 % lidí. A tady patříme na kontinentu k nejhorším (lépe než my jsou na tom i na Slovensku nebo v Lotyšsku). Co to znamená? Že vzdělávání bývá v Česku málo intenzivní, málo časté.
Zároveň je přístup ke vzdělávaní při práci velmi nerovnoměrný. Výrazně častěji se školí mladší lidé, vysokoškoláci, pracovníci z větších měst. Ostatní mají buď špatnou zkušenost z minulosti s tím, že jim to v kariéře nijak nepomohlo, anebo jsou zaměstnavatelem prostě opomíjeni.
Lidé se chtějí kariérně posouvat
Zaměstnanci se přitom vzdělávají rádi. Zájem mají podle našeho průzkumu tři čtvrtiny lidí. Doufají přitom v možnost posunu v rámci firmy, k zajímavější náplni práce či lépe placené pozici, případně k přechodu k lepšímu zaměstnavateli. Dokonce jsou si za různé kurzy ochotní připlatit ze svého.
Právě možnost kariérního postupu má velký vliv i na spokojenost zaměstnanců. A větší možnost rozvoje, potažmo lepší náplň práce představuje i jednu ze čtyř hlavních motivací pro změnu místa: vedle financí, slušného jednání a flexibility.
V čem se firmy a zaměstnanci míjejí?
Firmy chtějí do vzdělávání investovat. A lidé ho chtějí absolvovat. Přitom ale bezmála 80 % zaměstnanců tvrdí, že má možnosti vzdělávání a rozvoje v současné práci dost omezené. A plné tři čtvrtiny lidí uvádějí, že se jejich kariérní možnosti a perspektiva uplatnění do budoucna v rámci práce u současného zaměstnavatele nijak nezlepšují. Tak v čem je problém?
Potíž je v tom, do jakého vzdělávání české firmy peníze dávají. Jejich cílem je zpravidla jakési provozní bezpečí. Chtějí, aby se stávající práce dělala správně, třeba podle různých certifikací nebo vnitřních předpisů. Jako hlavní motivaci vzdělávání svých zaměstnanců to uvádí 65 % firem, pro dalších 26 % je to motivace důležitá.
Vzdělávací aktivity ve firmách tak obvykle nejsou cílené na profesní a kariérní posuny, ať už v rámci stávající role, nebo s možností posunu na jinou pozici ve firmě. Nevedou k rozvoji potenciálu konkrétních lidí a k jejich lepšímu uplatnění. Podniky nejčastěji vzdělávají plošně velké skupiny lidí. Jen 23 % školení není povinných ze zákona či z centrály společnosti a taky jen 27 % se týká individuálních potřeb konkrétních osob (zbytek jsou celofiremní nebo týmová školení).
Jak vychovat z poslíčka manažera?
Firmám tedy nejde tolik o to, aby si své budoucí klíčové specialisty či manažery vychovaly z dnešních poslíčků. Zaměstnanci to však vidí přesně naopak. Možnost posunu k zajímavější náplni práce i s tím spojeným lepším podmínkám je pro většinu lidí, kteří se vzdělávají, tím hlavním motorem. A učení takříkajíc „do zdi“ pro ně může být velmi demotivující.
Všechna užitečná data o firemním vzdělávání najdete v prezentaci zdarma ke stažení nebo si rovnou naservírujte celou Datovou snídani.
