Reálné mzdy konečně začaly znovu růst, zatím to však nestačí
Osm kvartálů v Česku reálné příjmy klesaly, až v prvním čtvrtletí 2024 se trend konečně otočil. Reálná mzda podle ČSÚ stoupla o 4,8 %. Nominálně mzdy vzrostly o 7 %. Průměrná mzda je tak dnes 43 941 korun.
Regionálně se pak v roce 2023 dál rozevíraly nůžky mezi Prahou a zbytkem republiky: rozdíly v průměrné mzdě jsou 9 až 14 tisíc korun. V prvním čtvrtletí 2024 rostly výdělky nominálně nejvíc v IT a nejméně ve vzdělávání.
Jsme země levné práce
Hodinové náklady práce u nás loni stouply z 16,4 na 18 eur, stále jsou ovšem v mezinárodním porovnání nízké, podstatně nižší než u podobně výkonných ekonomik (podle HDP na hlavu v paritě kupní síly) ve Španělsku (24,6 eura) nebo v Itálii (29,8 eura). Naopak nás začínají dohánět nebo mírně překonávat Polsko či Litva.
Na jednu stranu tak zůstáváme kvůli levné práci atraktivní pro zahraniční investory. Na stranu druhou se to, zvlášť v krizích, jako byla ta inflační, velmi negativně promítá i do výkonnosti celé ekonomiky kvůli poklesu spotřeby domácností.
„Když se pak větší firmy ze zpracovatelského průmyslu nebo banky v posledních měsících ocitly pod dvojím tlakem (na zachování, či dokonce zvýšení ziskovosti ze strany zahraničních investorů a na zvýšení příjmů ze strany zaměstnanců), některé to řešily omezením náboru posil, v některých případech i propouštěním menší části zaměstnanců,“ říká analytik Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský. „Investorům, většinou do zahraničí, tak mohl dále plynout lukrativní zisk a zároveň firmy mohly zbytku lidí o něco výrazněji zvýšit mzdy. Cena práce však vzhledem k její hodnotě u nás nadále zůstává velmi nízká, což pro celou ekonomiku není ve výsledku příliš zdravé.“
Lidé budou dál tlačit na vyšší mzdy
Když jsme se v rámci nejnovějšího JobsIndexu ptali zaměstnanců, zda jim byla od začátku roku 2024 zvýšena mzda, odpovědělo kladně 42 % lidí. Z toho více než polovině vzrostla mzda maximálně o 5 %, necelé třetině o 5,1 až 10 %. Zvýšení se týkalo hlavně větších firem a mladších lidí.
Zhruba to odpovídá očekáváním, která měli lidé loni na podzim. Tehdy čekalo navýšení mzdy 54 % zaměstnanců a zhruba polovina počítala s nárůstem nanejvýš do 5 %.
Zároveň zaměstnanci cítí, že by potřebovali razantnější přilepšení. Ti, kterým mzda vzrostla do 5 %, by si představovali růst o 11 až 15 %. Ti, kterým jejich firma vylepšila příjem o více než 5 %, považují za ideální 16 až 20 %.
S určitými obtížemi se svým příjmem vychází 51 % zaměstnanců (na podzim 59 %), velmi vážné obtíže s hospodařením nyní uvádí 20 % lidí (vloni 24 %). V posledních měsících je sice patrné zlepšení, a to napříč věkovou, vzdělanostní i zaměstnaneckou strukturou, ale pořád je to vysoké číslo a tlak na přidání peněz ze strany lidí jen tak neutichne.
Jak si zaměstnanci přivydělávají?
Kde hledají zaměstnanci chybějící peníze a na co je lze nalákat? Celých 62 % zvažuje dodatečný příjem k hlavnímu pracovnímu poměru, 24 % lidí už tuto možnost využívá. Pro jejich primárního zaměstnavatele je to problém minimálně v tom, že takový člověk nemívá energii ani čas dělat v práci cokoli navíc. Na druhou stranu může být pro některé druhy firem vysoká poptávka po přivýdělcích výhodná.
Třetinu zaměstnanců by potěšily finanční benefity typu nejrůznějších poukázek (či vyšší hodnota stravenek), případně poskytnutí pracovních prostředků, vybavení a podobně, 23 % lidí si takto již pomáhá. Tady zase leží pro firmy potenciál si lidi i při stagnaci nebo nižším růstu mezd udržet. „Více než čtvrtina lidí by uvítala změnu zdanění zaměstnanecké práce, které je v ČR velmi vysoké. To však aktuálně bohužel není příliš pravděpodobné,“ komentuje Tomáš Ervín Dombrovský.
Každý desátý zaměstnanec si vedle hlavního pracovního poměru přivydělává přes DPP a DPČ. Dvě třetiny z nich mají dohodu u jiného zaměstnavatele, třetina ale u stejného, což není hlavně pro zaměstnance v delším horizontu příliš výhodné. Navíc ve většině případů jde pouze o snižování základů pro odvody sociálního a zdravotního pojištění za hranou zákona. „Krátkodobě to pro zaměstnavatele i jeho lidi může vypadat lákavě, ale pak v krizi typu nemoci nebo později v důchodu zaměstnanec zapláče,“ říká analytik Tomáš Ervín Dombrovský.
Další možností, jak dosáhnout na víc peněz, je práce přesčas, kterou využívá 81 % lidí, z toho polovina velmi běžně. Přičemž pro čtvrtinu z nich jde o podstatnou část příjmů a pro další polovinu o vítané přilepšení k výdělku.
Češi nejsou líní ani neschopní
Jako evergreen se v české debatě opakuje otázka, jak je to s produktivitou práce. Dělají Češi dost, aby mohli žádat vyšší mzdy? Produktivita českých pracujících loni klesla o 1 %. Ale není to tím, že by byli méně efektivní, líní nebo neschopní. Lidé obecně totiž neměli na utrácení a utrpěl tím především segment služeb.
Produktivitu pak snižují též zmíněné přesčasy, protože lidé pracují víc. Češi podle Eurostatu odpracují týdně o 4 hodiny víc než třeba Němci. Zároveň v české ekonomice vloni již naplno pracovalo více než 150 tisíc nových zaměstnanců z řad uprchlíků, obvykle na nejhůře zaplacených pozicích s nízkou kvalifikací. Z tohoto pohledu je 1% pokles v loňském krizovém roce vlastně ještě hodně malý.
To podstatné nejen o mzdách a zaměstnaneckých očekáváních najdete v prezentaci zdarma, nebo rovnou zhltněte naši aktuální Datovou snídani:
