Když slavný dramatik potřeboval dokončit rukopis, nechal si odnést většinu oblečení. Zbyla mu jen jedna velká šála, do níž se zahalil. Nemohl tak odejít mezi lidi a nezbylo mu nic jiného než psát. Moderní aplikace blokující sociální sítě jsou proti tomu jen jemný výchovný pohlavek.
Mistr surrealismu své nápady doslova „lovil“ na hraně spánku: usedl do křesla s kovovým klíčem sevřeným mezi prsty a pod ruku položil talíř. Jakmile usnul, klíč vypadl, cinknutí ho vytrhlo z dřímoty a on si ještě napůl ponořený ve snu zapisoval obrazy, které viděl. Kolegové by si mysleli, že na poradě usnul. On by tvrdil, že právě brainstormuje.
Autor Snídaně u Tiffanyho odmítal v určité dny vykonávat některé činnosti a měl řadu drobných rituálů a pověr. Byl například posedlý čistotou a měl strach z čísla 13 (v pátek 13. nikdy nepracoval). Projektový manažer by mu asi musel vytvořit zvláštní plánovací tabulku, kde by vedle deadlinu nebylo jen datum, ale i hvězdná konstelace.
Britský premiér běžně pracoval celé dopoledne z postele. Četl dokumenty, diktoval dopisy a vedl jednání, aniž by vůbec vstal. Dnes bychom tomu říkali flexibilní práce. Jeho kolegové tomu pravděpodobně říkali jinak.
Legendární vynálezce spal podle vlastních slov jen tři hodiny denně a dokázal pracovat i dva dny v kuse bez přestávky. Pracoval extrémně dlouho a odpočinek považoval spíše za nepříjemnou překážku. Tvůrci firemního programu na prevenci vyhoření by z něj pravděpodobně nebyli nadšení.
Slavný pianista si všude vozil svoji rozvrzanou stoličku. Byla výrazně nižší než běžné židle a odmítal bez ní pracovat. Někdo si do kanceláře nosí sluchátka, Gould si vozil nábytek. A ještě k tomu takový, který by facility oddělení nejspíš neschválilo ani po druhém kole.
Geniální spisovatel si svůj druhý život odbýval v noci. Po směně v pojišťovně usedal ke stolu, zatímco zbytek města usínal, a psal dlouho po půlnoci (někdy až do vyčerpání). Ticho, které jiným přinášelo odpočinek, pro něj bylo jediným prostorem k tvorbě. Nad jeho režimem by dnes zaplakal každý odborník na well-being.
Pop-artový umělec měl zvláštní systém ukládání dokumentů. Účtenky, dopisy, poznámky i různé drobnosti jednoduše házel do kartonových krabic. Nakonec jich naplnil stovky. Kdyby dnes spravoval firemní SharePoint, nejspíš by vytvořil jedinou složku s názvem „Různé“ a ukládal do ní úplně všechno.
Francouzský skladatel vlastnil několik téměř identických obleků a držel se velmi striktních rutin. Změny neměl rád a nejspíš by je nejraději úplně zrušil. Firemní reorganizace, nový systém nebo přesazení o dvě kanceláře dál? Pro Satieho existenční krize. Pokud by dostal mail s předmětem „Implementace nového HR systému“, pravděpodobně by si vzal den volna.
Zakladatel Applu věřil, že jeho přísná jablečno-mrkvová dieta eliminuje tělesný zápach, takže se prý nemusí mýt ani používat deodorant. Jeho kolegové měli na účinnost této metody poněkud odlišný názor. Dnešní HR by mu nejspíš doporučilo méně inovací v oblasti osobní hygieny a více důvěry v klasiku.
Japonský vynálezce o sobě tvrdí, že drží tisíce patentů. Věří, že nejlepší nápady přicházejí, když má mozek absolutní nedostatek kyslíku. Své kreativní seance proto prováděl pod vodou. Potopil se na dno bazénu a těsně před vyplaváním si zapisoval nápady na speciální podvodní plexisklo. Tento typ brainstormingu raději nezkoušejte ani na teambuildingu.
Napsala desítky nejúspěšnějších detektivek světa, ale paradoxně nikdy neměla vlastní pracovnu ani psací stůl. Psala na stroji kdekoli: na jídelním stole, v ložnici nebo na kuchyňské lince. Její oblíbený tvůrčí rituál? Sedět ve velké vaně a vymýšlet, jak Hercule Poirot odhalí vraha. Ergonomie pracoviště nula bodů. A ten účet za vodu!
Francouzský spisovatel byl v podstatě chodící kofeinový stroj. Dokázal pracovat až 18 hodin denně a jeho palivem byly desítky šálků silné černé kávy za den. Výsledek? Napsal geniální díla, ale jeho tělo za tenhle výkon nejspíš neposílalo děkovné dopisy. Rozpočet na kávu do firemní kuchyňky by zkrachoval do týdne, o zdraví zaměstnance nemluvě.