Říkáte, že závodní stravování je nejlepší možností, jak jíst v práci. Proč?
Závodní jídelny jsou v řadě případů jediným zdrojem relativně kvalitní a pestré stravy zaměstnanců. Kolik pracovníků, kteří dělají třeba manuálně nebo ve směnném provozu, si bude pravidelně chystat jídlo s sebou? Ne všichni mají možnost si pokrm ohřát, ne každý umí vařit. Navíc většina lidí má tendenci jíst dokola to samé, takže nemají vyvážený přísun živin. Dalším benefitem je bezpečnost. Stravovací zařízení jsou velmi kontrolovaná z hlediska hygieny provozu, platí přísná pravidla a riziko rozvoje epidemií je v nich minimální.
Proč by se firmy měly vůbec zajímat o to, co jejich zaměstnanci jedí a jestli se dobře stravují?
Důvodů je hned několik. Jestliže člověk bude konzumovat stravu v určité kvalitě, bude schopen vykonávat kvalitně i svoji práci. Další věc je budování vztahu mezi podnikem a zaměstnancem, jeho spokojenost a loajalita. Lidé ocení, když pro ně firma dělá něco, co nemusí. A hlavně – kvalitní strava je prevencí před obezitou a nemocemi. Tím pádem chrání před absencemi v práci, které nezbytně různé choroby provázejí.
U jakých chorob je prokázaná souvislost s výživou?
Kvalitní, správně tepelně upravená strava jednoznačně funguje z hlediska prevence různých druhů potíží, ať už jsou to chronická onemocnění typu vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, nebo třeba cukrovka. Samozřejmě jde i o prevenci průjmových onemocnění. Ta si lidé mnohdy přivodí tím, že doma prostě snědí něco, co už se dlouho krčilo v lednici. Každá firma si umí spočítat, že když bude mít zdravější pracovníky, stráví tito lidé méně času na nemocenské a budou schopni lépe odvádět svoji práci.
Máme představu o tom, jak kvalitně se zaměstnanci v Česku stravují?
Hodně záleží na přístupu firem a na formě, kterou své lidi v tomhle směru podporují. V tuzemských závodních jídelnách je kvalita stravy poměrně vysoká. Jestliže jde zaměstnavatel cestou stravenek (dnes už spíše elektronických stravenkových karet), jsou opět primárně zaměřené na to, aby pracovníci chodili někam na jídlo. Z pohledu rizika cukrovky 2. typu, obezity nebo vysokého krevního tlaku tak stravenky vycházejí určitě lépe než stravovací paušál (tedy peníze navíc k výplatě).
S ním je sice u nás zatím relativně krátká zkušenost, ale z jiných států už víme, že naopak vede ke zhoršování zdravotního stavu. Lidé totiž peníze získané v rámci stravovacího paušálu mnohdy nepoužijí k nákupu kvalitnějšího jídla, ale třeba ke splácení půjčky. Berou ho jako navýšení mzdy, řada pracovníků na to slyší, jde však o krátkozraké řešení pro ně i pro jejich zaměstnavatele. Platí to i pro stát, kdy jsme si vytvořili obrovský problém, který nás dožene za 10 až 15 let.
Závodní jídelna není cesta pro každý podnik, vyplatí se až od určitého počtu zaměstnanců. Máte nějaká doporučení pro ty ostatní?
Základ je, abyste to opravdu chtěli dělat. A pak už se vždy nějaká varianta najde. Můžete se domluvit s restauracemi v okolí, že udělají polední meníčka a vy jim pošlete 50 nebo 100 lidí denně. Pokud jde o vzdálenější podnik, zaměstnance tam můžete vozit nebo zajistit dopravu jídel z restaurace k vám. Další možností je najít nejbližší firmu, školu nebo třeba domov seniorů, kteří stravovací provoz mají a mohou vám jídla dovážet ve várnicích, vy si jen zajistíte výdejní místo. Případně se můžete s někým domluvit na sdíleném stravovacím provozu, kde se podělíte o náklady, nebo si necháte jídla dovážet specializovanou firmou.
Je důležité, jestli se člověk kvůli jídlu zvedne ze svého pracovního místa? A nejí tak nad klávesnicí nebo u ponku, zkrátka změní prostředí?
Je, a hodně. Psychologové zjistili, že když člověk odejde ze svého pracoviště a přemístí se do nějakého stravovacího provozu, ať už je to restaurace, nebo firemní jídelna, vždycky to má pozitivní dopad. Zaprvé na psychiku, protože si více odpočine, a za druhé se tak podporují sociální kontakty, což je také nezanedbatelné.
Samozřejmě ne vždy je to reálné, půlhodinová přestávka na jídlo je dost krátká, jestliže má člověk někam dojít. Podniky musí brát v potaz i typ provozu, směny a podobně. Ale vždycky stojí za to se snažit najít řešení. Kdyby se to nevyplatilo, proč by to dělala Škoda, proč by to dělal ČEZ? A proč by to dělal už Tomáš Baťa?