
Anglické slovo ghost znamená duch. A právě jako duch se zachová člověk, který bez vysvětlení přestane komunikovat: neodpovídá na zprávy ani telefonáty. Původně se o ghostingu mluvilo hlavně ve světě randění, postupně se ale rozšířil i do pracovního prostředí.
V náboru má různé podoby. Kandidát absolvuje pohovor, všechno vypadá nadějně, ale při domlouvání dalšího kola se po něm slehne zem. Jiný dokonce potvrdí nástup do zaměstnání, jenže první den do práce nedorazí. A telefon nezvedá.
Ghostovat ovšem můžou i zaměstnavatelé. Kandidát pošle životopis, absolvuje pohovor, vyslechne si „my se vám ozveme“ a pak už se nedozví vůbec nic. Výběrové řízení pro něj zůstane bez konce.
Jak vypadá ghosting v českých firmách? Na konci roku 2025 na něj upozornil experiment společnosti Workify, která rozeslala 1000 modelových životopisů na 1000 pracovních inzerátů napříč Českem.
Výsledek? Celých 58 % zaslaných životopisů zůstalo bez odpovědi. A to i po 30 dnech čekání. Bez reakce skončilo také 47 % životopisů kandidátů splňujících všechny požadavky uvedené v inzerátu. Nejvyšší míru ghostingu zaznamenali autoři experimentu u kandidátů starších 50 let.
Jde o výsledky konkrétního experimentu s modelovými kandidáty, ne reprezentativní průzkum všech náborů v Česku. Že chybějící reakce ze strany zaměstnavatelů lidem skutečně vadí, ale potvrzuje také kvalitativní výzkum Alma Career z roku 2026. Jeho účastníci zmiňovali neodpovídání na životopisy, chybějící zpětnou vazbu po pohovoru i náhlé přerušení komunikace. Nejistota, zda s nimi firma ještě počítá, jim hledání práce psychicky ztěžuje.
Důvodů pro mlčení, ať ze strany zaměstnavatelů, nebo kandidátů, může být víc. Personalisté mohou být zahlcení reakcemi na inzeráty, čekat na rozhodnutí manažera nebo jednoduše nemají dobře nastavený proces komunikace. Počet reakcí se navíc výrazně liší podle oboru. Podle dat Alma Career připadalo od července do září 2026 na jednu inzerovanou pozici na Jobs.cz a Prace.cz v průměru 12 odpovědí za 30 dní, v administrativě to bylo 25. Zvlášť tam, kde se sejde hodně zájemců, může být náročné udržet komunikaci se všemi.
A proč neodpovídá kandidát? Třeba mezitím přijal jinou nabídku, o pozici ztratil zájem nebo se mu nechce oznamovat nepříjemné rozhodnutí. Někdy zkrátka předpokládá, že když se neozve, druhá strana to pochopí.

Dopad je na obou stranách podobný. Firmy zbytečně čekají na kandidáty, s nimiž počítaly, a přicházejí o čas i další vhodné lidi. Lidé hledající práci zase nevědí, na čem jsou. Odkládají další rozhodnutí a odnášejí si nepříjemnou zkušenost s firmou.
Úplně mu zabránit nejspíš nedokážete. Několik jednoduchých pravidel ale může pomoci:
Někdy stačí opravdu málo. Třeba obyčejné: „Děkujeme, tentokrát to nevyšlo.“