Libor Malý: Do firmy hledejte lidi, kteří to myslí dobře
Zaregistroval si úplně první komerční doménu u nás. Byl to Jobs.cz, ze kterého se stal největší pracovní portál v Česku. Libor Malý přijímal stovky zaměstnanců a prostřednictvím společnosti LMC, dnešní Alma Career, jich pro firmy nabíral miliony. V rozhovoru mluví o zkušenostech s řízením lidí, hodnotách i o tom, proč musí být manažer ochoten se desetkrát proměnit.
Libor Malý byl jedním z prvních lidí u nás, kteří začali podnikat na internetu. Zakladatel pracovního portálu Jobs.cz vybudoval personální agenturu LMC z nuly až po jednoho z nejvlivnějších hráčů na trhu práce. Firmu v roce 2012 prodal finské skupině Alma Media a dnes nás znáte jako provozovatele největších job portálů a poskytovatele služeb pro personalisty Alma Career. Libor Malý se zařadil mezi nejbohatší podnikatele Česka, věnuje se filantropii, buddhistickému studiu a provozuje vinařství a restauraci Víno Šílová a hotel Radost v Mikulově.
Jak mu v byznysu pomáhá „svatá trojice“ (hmota, energie, informace), proč si lidi vybírá i podle data narození a co se naučil ve vinařství?
Máte unikátní mix zkušeností – od zakladatele velké technologické firmy zaměřené na hledání zaměstnání a zaměstnanců až po současného provozovatele vinařství. Co jste se za tu dobu naučil o práci s lidmi?
Zjistil jsem, že nejdůležitější je dobrý záměr. Lidé, kteří to myslí dobře a práce je bude bavit – ať už jsou na jakékoliv pozici –, jsou základ. V LMC jsem vždy hledal kolegy, kterým mohu osobně věřit a kteří mají velký potenciál růstu. Firma se neustále rychle měnila, proto mi nešlo o „hotové profesionály“, spíš o ty, kdo měli kapacitu růst s ní. A co je stejně důležité – i manažer musí být připraven se proměňovat se společností. Mě samotného to během let donutilo několikrát úplně změnit způsob uvažování.
Jak jste se měnil? Šlo o vědomý proces?
Ne vždy to bylo vědomé – často mě k proměně donutila samotná realita. Říkám tomu „přeprogramování mozku“. Když firma rostla, narazil jsem na limity vlastního způsobu uvažování. Z původem programátora jsem se musel stát člověkem, který chápe trh. Z headhuntera člověkem, který rozumí obchodnímu modelu. A později manažerem, který musí řídit komplexní organismus.
Pamatuju si, že jsem několikrát stál uprostřed týmu a cítil, že všichni okolo už chápou, co a jak, jen já ne. Oni přišli z jiných firem, měli zažitý systém – a já pořád fungoval postaru. Ten mentální přerod byl těžký, ale nezbytný. A musel jsem jím projít třeba čtyřikrát nebo pětkrát. Každý růst firmy vyžaduje jiného šéfa. Největší překážkou často nebyl nikdo jiný než já sám. A to je možná důležitý vzkaz – i ten největší růst začíná uvnitř.
Proč jste mezi novými lidmi hledal spíš potenciál než hotové profesionály?
Protože v dynamicky rostoucí firmě potřebujete kolegy, kteří se umí měnit. Trh práce i náš vlastní byznys se tehdy vyvíjely tak rychle, že lidé, kteří už „věděli, jak se to dělá“, často nezvládli pružně reagovat. Naopak ti, kteří měli otevřenou mysl a chuť růst, se dokázali přizpůsobit a často dosáhli skvělých výsledků. Zkušenost mě naučila, že nejdůležitější není perfektní životopis, ale charakter, otevřenost a dobrý záměr.
„Každý musel obhájit, jaké dobro světu přinese.“ Přečtěte si velký rozhovor s Liborem Malým v naší ročence
Ročenka LMC 2021/22 pro desktop
Stáhnout pdf, 36.52 MBJe pravda, že jste při náboru používal knihu Den zrození, která pracuje s daty narození konkrétního člověka?
Ano, a vlastně ji používám dodnes. Nejde o horoskop, ale o vhled do osobnosti – o to, co je v člověku „uvnitř“. Pro mě to byla jedna z pomůcek, jak lépe odhadnout, s kým mám tu čest. Funguje to překvapivě dobře.
LMC rychle rostlo. Jak jste zvládal změny a řízení týmu?
Ze začátku to byla improvizace a intuice. Pak jsem pochopil, že musím vytvořit strukturu. Uvědomil jsem si, že firma je jako organismus, který má tři základní úrovně: hmotu, energii a informace. Hmota, to je výsledek hospodaření firmy, hmotný majetek, nástroje, ale třeba i fyzická těla lidí. Energii tvoří finance, ale i nadšení a motivace zaměstnanců. Informace, to je mysl neboli know-how, strategie, business plány, komunikace. Je to pro mě taková „svatá trojice“, nejen v byznysu. Když o jednu z těchto složek nepečujete, začne to drhnout. Postupně jsme zavedli procesy, zlepšili prostředí, starali se o lidi – a tím firma začala skutečně růst.
To zní jako propracovaný přístup. Kde jste ho čerpal?
Vlastně z tibetského buddhismu. V roce 2002 jsem zažil silnou duchovní zkušenost, která mi změnila vnímání reality. Od té doby jsem řízení firmy začal stavět na principech, které buddhismus učí – například zmíněná trojice tělo–řeč–mysl nebo jinými slovy hmota–energie–informace. Tento vzorec mimochodem objevíte v mnoha náboženstvích, ale také v teorii relativity. A i ve firmě musíte pracovat se všemi těmito vrstvami, jinak nebude fungovat harmonicky.
- 8 z 10 lidí zná Jobs.cz
- 6500 odpovědí denně
- 3,5 milionu spokojených inzerentů
Využijte všechny výhody inzerce s jedničkou na českém pracovním trhu.
Po prodeji LMC, kdy se firma změnila na dnešní Alma Career, jste se pustil do filantropie. Jaké zkušenosti z byznysu jste v téhle oblasti využil?
Je to vlastně úplně stejné. Vezměte si třeba projekt, kdy jsme ještě na Jobs.cz – tehdy revolučně – zpřístupnili pracovní inzeráty lidem s postižením. Jednoduchá úprava softwaru umožnila označit inzerát jako vhodný například pro člověka na vozíku. Technicky to byla maličkost, ale dopad měla obrovský. Klíčová je bez ohledu na obor vždy schopnost vidět systémově a chápat, co se dá změnit s minimálním úsilím a maximálním efektem pro dobro světa. A i dnes, po třinácti letech od prodeje LMC, je smyslem byznysu v Mikulově generovat zisk pro financování vybraných neziskovek; zase až tak moc jsem se nezměnil.
Ano, dnes mimo jiné provozujete vinařství s restaurací v Mikulově. V čem se tu liší práce s lidmi oproti vaší předchozí zkušenosti?
Je to úplně jiný svět. V LMC jsme měnili trh. V Mikulově jsme součástí tradičního byznysu. Lidé tam chtějí spíše stabilitu a klid, kde mohou dobře odvést svoji práci. Dřív jsem vybíral lidi s potenciálem „šplhat výš“, dnes hledám ty, kteří budou spolehlivě uklízet pokoje nebo s úsměvem obsluhovat hosty či pečovat o vinice. A když někoho takového najdete, musíte si ho vážit.
Dá se váš model řízení přenést i do takového podniku?
Zčásti ano. Ale musíte respektovat charakter firmy. U nás ve vinařství teď znovu zavádíme principy „svaté trojice“ – i tam potřebujete hmotu (kvalitní jídlo, víno a ubytování), energii (náladu lidí, atmosféru) a mysl (jasné instrukce, zaučení). Když něco z toho chybí – i v malém penzionu –, poznáte to hned.
Co byste poradil personalistům a manažerům, kteří pracují s lidmi dnes?
Dívejte se na lidi jako na celek. Zajímejte se o to, co je baví, co je nabíjí, kde se cítí „v proudu“. Neřešte jen kompetence a výkon. A hlavně: buďte ochotni měnit sebe. Vždyť největší překážkou býváme často my sami. To jsem si ověřil opakovaně. A platí to pořád.
