Jakým největším výzvám teď na pracovním trhu čelíme? A co potřebujeme udělat pro to, aby se dal trochu do pohybu?
Máme dlouhodobě velmi nízkou nezaměstnanost. Společnost to vnímá pozitivně, ale ve větším detailu vidíme hned několik problémů, které náš pracovní trh má. První velkou výzvou je právě nízká flexibilita. Dlouhodobě se nám nedaří, aby se schopní lidé rozvíjeli, posouvali se dál a byli přínosem pro další firmy. Druhou velkou výzvou je nedostatek kompetentních lidí na pracovním trhu a do třetice jde obecně o nedostatek pracovních sil, ať už z domácích zdrojů, nebo ze zahraničí. Na všechny se snažíme reagovat celou řadou konkrétních kroků.
Základním kamenem zpružnění pracovního trhu je takzvaná flexi novela zákoníku práce, která aktuálně prochází legislativním procesem. Co z této novely byste ve vztahu k flexibilitě vypíchl?
Jednak prodloužení zkušební doby, které dá zaměstnavateli větší jistotu, že člověk, kterého přijímá, je ten správný. Toto opatření z druhé strany doplňuje zrychlení ukončení pracovního poměru v případě opravdu závažných důvodů. Nebo to, že se výpovědní lhůta bude počítat ode dne doručení výpovědi.
Zároveň se novela snaží celý proces více digitalizovat, aby personalisté a majitelé firem nebyli utopeni v papírech a aby se zjednodušila komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Jednou ze skupin, kterých se flexi novela týká, jsou rodiče malých dětí. Cílem je jejich snazší návrat do práce, sladění rodinného a pracovního života.
V případě rodičovské bude mít člověk nově právo se do dvou let věku dítěte vrátit nejenom do firmy jako takové, ale i na svou předešlou pozici. Což je v oblasti slaďování rodiny a kariéry velký posun. Zároveň odstraňujeme bariéry, kdy doposud člověk nemohl na rodičovské dělat pro stejného zaměstnavatele stejnou práci a řešilo se to různými dohodami na jinou činnost a podobně.
Celé je to důležité i proto, že ženy dnes rodí čím dál později a často už předtím stihnou rozjet svoji kariéru. I na tuto společenskou změnu ve flexi novele reagujeme.
Mluvili jsme o postupující digitalizaci, v níž máme dlouhodobě dluh, například co se týká administrativní agendy. Jak konkrétně plánujete zaměstnavatelům ulehčit?
Kontakt mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bude moci konečně probíhat digitálně. Zároveň chceme nastavit systém Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů (JMHZ), který spojí dva kroky do jednoho. Nyní firmy posílají České správě sociálního zabezpečení každý měsíc informaci o výši pojistného, o počtu lidí, o zaplaceném pojistném. A k tomu vedou agendu evidenčních důchodových listů, které jednou ročně odevzdávají na úřad. Teď to půjde udělat najednou, v jeden okamžik budou zaměstnavatelé posílat informaci, kolik je odvod a za jakým člověkem. Budeme díky tomu vědět i to, že ten člověk pracuje, a nemusí pak nosit potvrzení, když bude žádat o sociální dávky a podobně. Bude to velká úspora času na straně firem, lidí i státu.
Navíc jsme se dohodli s ministerstvem financí, finančními úřady a navazujícími orgány, že si budou brát tyto údaje od nás, aby je firmy nemusely reportovat několikrát. Jednotné měsíční hlášení rozjedeme v roce 2025 pilotně a od 1. ledna 2026 by už mělo běžet naplno.
Český pracovní trh je ale zamrzlý spíše na straně zaměstnanců než zaměstnavatelů. Lidé se zdráhají měnit práci, spousta z nich si to nemůže dovolit finančně, jiní si tak úplně nevěří. Co se dá udělat pro to, aby se trh rozhýbal i tady?
To má dvě základní roviny. První je mentální. Své schopnosti často podceňujeme, neumíme se odprezentovat, prodat. Sám jsem odcházel z jedné firmy po pěti letech a z vlastní zkušenosti vím, že to nebylo jednoduché, člověk pochybuje, jestli je dost dobrý, jestli si může říct o víc peněz a podobně.
Druhá rovina je praktická, vstupujete do nejistoty. Co budete dělat, když se s novým zaměstnavatelem nedohodnete? Co když neprojdete zkušební dobou? Lidé pak často dojdou k tomu, že změna nemá smysl, mají závazky vůči rodině, dětem, hypotéku. A právě s touhle druhou rovinou jako ministerstvo můžeme něco udělat.
Intenzivně hledáme, jak nastavit podporu v nezaměstnanosti tak, aby byla během prvních měsíců garancí, že se člověk sociálně nepropadne. Ale zároveň aby to nebylo zneužitelné. Abychom řekli lidem, že změnit práci má smysl, že to může pomoci jim i ostatním a že jim stát po dobu jednotek měsíců dá určitou životní jistotu. Byl bych rád, kdyby se to podařilo prosadit už v tomto volebním období.
Kromě financí je u změn práce bariérou i úroveň služeb poskytovaných státními institucemi, zejména úřadem práce. V tom můžeme čekat nějaký posun?
Úřad práce prochází významnou transformací. A ruku v ruce s tím jde příprava velké revize dávkového systému, která bude znamenat i změnu přístupu úřadu práce ke klientům a práce s nimi. Cílem je, abychom nejenom nabízeli dobré rekvalifikace a celoživotní vzdělávání, ať už s finanční, nebo odbornou podporou, ale abychom proměnili i dávkový systém tak, aby daleko více motivoval k pracovní aktivitě. Úřad práce se tím změní v instituci, která bude lidem v nouzi nabízet komplexní podporu v tom, aby se vrátili do normálního života. Aby znovu získali práci a pak si ji udrželi.
Úřad by měl navíc umět poradit i lidem, kteří práci neztratili, ale jsou třeba ve středním produktivním věku a vidí, jak se svět kolem proměňuje, že budou čím dál víc vyžadovány nové kompetence. Na základě dat z regionu a pracovního trhu by jim mohl doporučit vhodný rekvalifikační kurz nebo vytipovat, jaké schopnosti si prohloubit.
Podpora celoživotního vzdělávání zaměstnanců je jedním z velkých stavebních bloků, které můžou posílit mobilitu na pracovním trhu. Stát provozuje e-shop rekvalifikací jsemvkurzu.cz nebo nový program Digi pro firmu. Co dalšího plánujete?
Během letošního a příštího roku chceme vybudovat základ sítě center, která budou odborně schopna připravovat lidi v oblasti digitálního vzdělávání a kompetencí pro tzv. průmysl 4.0. K tomu připravujeme platformu se zástupci zaměstnavatelů, která nám bude říkat, co v oblasti vzdělávání a celoživotního vzdělávání vyžaduje trh práce.
Potřebujeme také změnit fungování středních škol. Budeme úzce spolupracovat s ministerstvem školství a kraji, aby od nás měly relevantní informace, jak upravit rámcové vzdělávací programy a jaké konkrétní dovednosti jsou potřeba pro konkrétní pozice na pracovním trhu.
Zároveň už nebude platit, že vzdělání ze školy stačí na celý život. Ta dynamika bude s průmyslem 4.0 a nástupem umělé inteligence obrovská. Ve spolupráci s ministerstvem školství a zástupci zaměstnavatelů chceme připravit celoživotní, individuální vzdělávací účty. Usilujeme o kreditní systém, do kterého bude možné vstupovat průběžně a ve kterém není nikdy pozdě začít a rozšířit si kompetence i znalosti, a zvýšit tím své šance na trhu práce.
Stát tuto ambici může podpořit finančně a zajistit potřebný čas pro vzdělávání při práci, aby si lidé mohli kredity čerpat v průběhu svého života na profesní vzdělávání.
Už tady padlo téma revize sociálních dávek. Jak by takzvaná superdávka mohla pomoci přivést k legálnímu zaměstnání lidi z ohrožených skupin, kteří dnes pracují načerno, případě zbytečně dlouho zůstávají v prekarizovaných pozicích?
Někteří lidé z různých důvodů, třeba kvůli exekucím, výdělky nepřiznávají. Přesto dosáhnou na kompletní příspěvky i doplatek na bydlení. Náš cíl je nastavit systém dávek tak, aby se legální práce i díky takzvanému pracovnímu bonusu vyplatila výrazně víc než práce „načerno“ nebo „našedo“. I při nižší mzdě, s exekucemi, nebo pokud člověk ztratí práci, rekvalifikuje se a najde si novou. Tento bonus se bude propisovat i do výše podpory, kterou člověk získá na své děti.
Velkým tématem, které nás bude definovat následující dekády, je stárnutí populace. V procesu schvalování je důchodová reforma, řeší se zvýšení hranice věku odchodu do důchodu. Chystá se v této oblasti ještě něco, co by pomohlo firmám a lidem udržet si pracovní aktivitu ve vyšším věku a zmírnit demografický náraz, který nás v následujících letech čeká?
Málo se ví, že počet pracujících, kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod, se za posledních 10 let více než zdvojnásobil. Je jich přes půl milionu. Také naprostá většina z těch, kteří si požádali o předčasnou penzi, dál pracuje, mnohdy na stejné pozici.
My nyní chystáme poměrně velkou změnu, která by mohla motivaci nepřecházet ze stoprocentního pracovního nasazení na nulu ještě zvýšit. Lidé, kteří budou mít řádný starobní důchod a budou pracovat, dostanou slevu z odvodu pojistného na sociální důchodové pojištění. Dnes odvádí 6,5 %, to by jim zůstávalo jako okamžitý čistý příjem navíc. U průměrného výdělku jde zhruba o 1500 až 2000 korun měsíčně. Odpadl by také současný složitý mechanismus, kdy si musí po každém roce požádat a přepočítává se nová výše důchodu. Lidé by mohli podle svých možností přecházet třeba na částečný úvazek a aktivitu ubírat postupně.