Česko jako levná montovna? Platí to jen napůl
Česko je stále jedna z nejprůmyslovějších zemí Evropy. Více než čtvrtina zaměstnanců, dohromady 1,2 milionu lidí, u nás pracuje ve zpracovatelském průmyslu. Ten už zřejmě dosáhl personálního stropu, najdeme tam dlouho podobný počet lidí. Produktivita v tomto segmentu tak v posledních letech stoupá spíše díky technologickým inovacím, než že by pohlcoval další a další pracovní sílu.
Naopak co do počtu zaměstnanců rostou segmenty jako digitální činnosti, sociální péče a zdravotnictví a obecně služby. V nich většinou doháníme Evropu, protože jsou u nás personálně podhodnocené. Zvlášť u sociálních služeb a zdravotnictví pak bude situace kvůli stárnutí populace čím dál složitější.
Ve skladbě poptávky na trhu lze také v následujících letech očekávat významné posílení náboru kvalifikovaných lidí v obranném průmyslu a energetice.
Hodinové náklady práce zůstávají nízké
Nejvíc lidí máme ve zpracovatelském průmyslu... takže jsme opravdu pouze ona „levná montovna“, jak se někdy říká? Platí to jenom napůl. Hodinové náklady práce u nás loni podle Eurostatu vyrostly v průměru z 16,4 na 18 eur. Stále však zůstávají v mezinárodním porovnání relativně nízké, podstatně nižší než u podobně výkonných ekonomik (podle HDP na hlavu v paritě kupní síly) například ve Španělsku nebo v Itálii.
Levní tedy jsme, ale označení montovna nesedí. Z hlavních tříd profesí jsou u nás podle ČSÚ nejvíc zastoupení „specialisté“ (1 milion), „techničtí a odborní pracovníci“ (850 tisíc). Kdežto ve třídě „obsluha strojů a zařízení, montéři“ je něco přes 800 tisíc lidí a „pomocných a nekvalifikovaných pracovníků“ je jen 280 tisíc.
Specialisté se hledají špatně
Zároveň se u nás kvalifikované pozice velmi složitě obsazují. Například u inženýrských profesí se drží průměrný počet reakcí na pracovní inzerát pod 10, u některých i pod 5. Z toho si firmy často nevyberou. Co za tím je? Především nízká ochota bílých límečků dobrovolně měnit zaměstnání. Často zůstávají příliš dlouho na pozicích bez budoucnosti ve firmách, co už na tom nebudou líp.
Právě to, že Češi jen velmi neradi mění práci (hlavně kvůli tomu, že si tenhle krok do nejistoty nemůžou finančně dovolit), je jednou z těch negativních zpráv, které v sobě skrývá dlouhodobě nízká nezaměstnanost (3,8 % v srpnu 2024). Protože znamená i nízkou krátkodobou nezaměstnanost, která je žádoucí pro posun k perspektivnějším oborům, zaměřením i firmám.
Zatímco obsazování bílolímečkových pozic brzdí nízká dobrovolná fluktuace, u modrolímečkových specialistů je problém jinde. I tady je obrovská poptávka. Tito lidé ovšem mění práci relativně často. Jenže ani 20% fluktuace (celkový průměr je 14 %) nestačí. Ukazuje se, že těchto lidí je prostě na pracovním trhu málo a že je to vážný strukturální problém, který pravděpodobně jen tak nezmizí.
Preference učňovských oborů totiž mezi mladými i jejich rodiči dlouhodobě klesají. Navíc ve věku 25 až 44 let (tedy ve skupině dnešních nejčastějších nebo potenciálních rodičů malých dětí) má plná třetina lidí vysokoškolské vzdělání. Mezi ženami je to dokonce přes 40 %. Nedá se tak očekávat, že by se zájem většiny dotčených znovu obrátil ke specializovanému praktickému vzdělávání. Zejména proto, že lidé s vyšším vzděláním mají dlouhodobě lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy i širší možnosti průběžného doplňování kvalifikace a změn zaměření.
Průměrný počet odpovědí na inzerát
(Čím je menší, tím je složitější pozici obsadit.)
- Administrativní pracovník 30,4
- Prodavač 26,7
- Dělník 16,6
- Obchodní zástupce 15,9
- Projektový manažer 13,6
- Zdravotní sestra 8,3
- Konstruktér 5,7
- Elektrikář/elektrotechnik 4,4
Zdroj: Jobs.cz, Prace.cz
Vychovejte si odborníka
Jednou z cest, jak mít dostatek specialistů, je vychovat si je přímo ve firmě pomocí interního vzdělávání. Jenže to v Česku moc nefunguje. V intenzitě vzdělávání patříme k nejhorším v Evropě.
Problém přitom není na straně zaměstnanců. Ti se vzdělávat chtějí, mimo jiné proto, že už do značné míry pochopili, že bez toho na lepší práci a podmínky nedosáhnou. Pokud mají ve firmách příležitost, dělá to podle dat našeho průzkumu JobsIndex 87 % zaměstnanců. Nejvíce přitom doufají právě v možnost posunu v rámci podniku. Dokonce jsou si na různé kurzy ochotni připlatit ze svého.
Zaseklé je interní vzdělávání na straně firem. Ty do něj sice chtějí investovat, ale ne proto, aby si z fakturanta vychovaly datového analytika, který pomáhá s cenotvorbou a nastavením firemního byznys modelu. Ale aby naplnily legislativní či interní požadavky na to, jak práci tady a teď dělat co nejbezpečněji a v souladu s osvědčenými postupy.
Přitom vychovat si specialistu je nejen snazší než ho nahánět na pracovním trhu, ale také levnější. Seniornímu specialistovi s technickým zaměřením (více než 6 let praxe) musíte podle exkluzivního průzkumu Platy.cz nabídnout v průměru o 24 % vyšší mzdu než juniornímu (do 2 let praxe), přičemž třeba v IT je ten rozdíl ještě mnohem vyšší. U netechnických specialistů je to pak 18 %.
Více o struktuře zaměstnanosti i mzdách najdete v naší prezentaci, nebo se rovnou pusťte do celé Datové snídaně.
