Menstruace není výmluva. Proč by ji pracoviště neměla ignorovat
Článek k poslechnutí
Menstruace zůstává na mnoha pracovištích tématem, se kterým si nevíme rady. Průzkumy přitom ukazují, že její příznaky mohou části žen citelně zkomplikovat pracovní den. Tématem pokračujeme v seriálu O čem se v práci nemluví (ale mělo by se). Otevřeně se v něm věnujeme věcem, které jsou na pracovištích citlivé, přehlížené nebo bagatelizované.
Menstruace v práci v číslech
- 80 % žen přišlo během menstruace do práce či školy navzdory nižší produktivitě
- 14 % kvůli menstruačním potížím chybělo
- 80 % z těch, které chyběly, neuvedlo skutečný důvod
- 68 % by ocenilo větší flexibilitu
- 50 % mělo problém svobodně mluvit o potížích s nadřízeným
- 48 % necítilo podporu od manažera
Zdroje: BMJ Open, Digital Health
Rozsáhlá nizozemská studie publikovaná v BMJ Open ukázala, že menstruační potíže se do pracovního či studijního života promítají i bez absence. Většina žen totiž do práce přijde, ale fungování je stojí více energie, což se může projevit i nižší produktivitou.
Nejde jen o bolest
V americké studii patřily mezi nejčastější příznaky únava (87 %) a křeče či bolesti (86 %). Účastnice však během menstruační fáze hodnotily hůře také svou koncentraci, energii, náladu a pracovní efektivitu. Čím výraznější byly příznaky, tím negativněji vnímaly svou produktivitu.
U některých žen mohou být bolesti výrazně silnější také v souvislosti s onemocněními. Příkladem je endometrióza, o které velká část žen nemá tušení, právě kvůli tabu spojenému s menstruací či zlehčování a zpochybňování prožívaných bolestí ze strany okolí, včetně lékařů.
Největší tabu? Zmínit menstruaci
Téměř polovina žen se podle další americké studie necítila na to, aby svobodně mluvila o menstruačních potížích se svým nadřízeným. V našich končinách si nemusíme dělat iluze o lepší situaci: stačí si přečíst diskuse pod články o navrhovaném menstruačním volnu. Průkopníkem je Španělsko, které toto volno zavedlo v roce 2023 pro ženy s lékařem potvrzenými závažnými potížemi. O dva roky později se přidalo Portugalsko.
V Česku zákon zvláštní menstruační volno nezaručuje. V roce 2026 ale vznikla petice za jeho zavedení, která nasbírala přes 30 tisíc podpisů a otevřela širší veřejnou debatu. Zaznívají přitom argumenty o pozitivní diskriminaci či obavy, že by firmy mohly při náboru preferovat muže.
Menstruace je stále vnímána jako „ženská záležitost“, která do profesionálního prostoru nepatří. Ženy se proto mohou obávat, že zmínka o bolesti či potřebě flexibility zpochybní jejich profesionalitu nebo vyvolá zlehčování, vtipkování či nevyžádané rady. Svou roli hraje i kultura výkonu a kontroly.
Ženy podle odbornice často nevědí, jak téma otevřít věcně a citlivě. Mlčení pak vypadá jako neutralita, ale ve skutečnosti udržuje normu skrývání. Dlouhodobá tabuizace může posilovat stud, úzkost či pocit nedostatečnosti. Problémem je také hypervigilance: žena spotřebovává část mentální energie na to, aby kontrolovala projevy menstruace a okolí si ničeho nevšimlo, místo aby ji věnovala práci.
Co ženy ve skutečnosti potřebují?
Ženy nepotřebují svou menstruaci v práci rozebírat. Podle Moniky Kohoutkové chtějí zejména základní respekt bez zlehčování a možnost přizpůsobit režim, když jsou příznaky výrazné.
Pracoviště může nabídnout:
- důstojné podmínky – čisté a dostupné toalety, soukromí, koše a podle možností bezplatné menstruační potřeby,
- možnost dočasně upravit režim – například práci z domova, posun začátku směny, pauzu či výměnu fyzicky náročného úkolu bez nutnosti podrobně vysvětlovat zdravotní stav.
Každá žena prožívá menstruaci jinak a ne všechny potřebují úpravu pracovního režimu. „Psychologicky zdravé prostředí neznamená zvláštní zacházení ani předpoklad snížené výkonnosti. Znamená možnost volby a důvěrné, nestigmatizující dohody,“ říká Monika Kohoutková. Nejde totiž jen o menstruaci, ale o širší princip: tělesné a zdravotní potřeby lidí nemají být důvodem k pochybnostem o jejich profesionalitě.
Přečtěte si víc
