Před dovolenou se úkol ještě tvářil, že má spoustu času. Při předávání práce se pak tak trochu počítalo s tím, že se ho někdo ujme. Kdo přesně, už se v předodjezdovém shonu nestihlo dořešit. A tak se po návratu ukáže, že úkol mezitím trpělivě čekal na stejném místě.
Je konec srpna, takže technicky samozřejmě můžeme. Září má navíc v tuto chvíli jednu velkou výhodu: pořád působí jako vzdálené období, ve kterém budou kalendáře prázdnější, inboxy vyřešené a všichni budou mít na všechno mnohem víc času. Brzy se ukáže, že nebudou.
První pracovní den po dovolené je ideální chvíle začít plánovat další. Největší naděje se upínají k tomu, že se zůstatek během léta nějakým administrativním zázrakem zvětšil. A pokud ještě něco zbývá, začíná hledání termínu. Ideálně toho, který si vybrala půlka firmy: třeba v první půlce prosince, kdy se dokončují roční projekty, řeší se rozpočty a začínají uzávěrky.
To „asi“ je ve větě důležité. Poslední pracovní den před dovolenou totiž člověk fyzicky ještě sedí u počítače, ale hlavou už kontroluje kufry, pasy, dálniční známku nebo čas odjezdu na letiště. Některé e-maily se v takových podmínkách jednoduše přesunou do pomyslné složky „vyřídím hned po návratu“.
Klasika po návratu z dovolené. Kombinace zapomenutého hesla a nefunkčního dvoufázového ověření. Dotyčný v 9:05 zablokuje účet, v 9:07 hlásí na HR, že „systém nefunguje“, a v 9:10 už prosí IT oddělení o záchranu dat z osobního e-mailu, protože se nedostane ani do vlastní pošty.
Věta, po které může následovat prakticky cokoliv. Méně porad. Více home office. Nový kurz. Vyšší mzda. Čtyřdenní pracovní týden. Nebo zjištění, že když to šlo dva týdny z apartmánu u moře, možná by to šlo celý rok z Madeiry. Dovolená zkrátka občas neslouží jen k odpočinku. Člověk se z ní vrátí i s několika novými životními rozhodnutími, o kterých ještě před odjezdem neměl tušení.
Koncem léta prostě chvíli trvá, než si všichni znovu vzpomenou, co se před dovolenou domluvilo, kde co najdou a co mělo být dávno hotové. Ale nebojte, do Vánoc se to srovná.