
V rámci Evropské unie patří Česko i Slovensko dlouhodobě mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu. Podle posledních mezinárodních dat dospělý člověk v Česku ročně zkonzumuje v průměru více než 11 litrů čistého alkoholu, na Slovensku je to kolem 10 litrů. To je výrazně nad evropským průměrem.
Navzdory těmto číslům se o alkoholismu jako společenském či pracovním problému mluví jen zřídka. V mnoha firmách lidé tento jev často tiše přehlížejí, považují ho za soukromí jednotlivce, případně ho ani nevnímají jako problém, dokud nevyústí v otevřené selhání.
Koho se nejvíc týká problém s alkoholem v Česku
Zdroj: Zpráva o alkoholu v ČR 2024, Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti
Tématem pokračujeme v seriálu O čem se v práci nemluví. Otevřeně se v něm bavíme o tématech, která jsou na pracovištích i ve společnosti tabuizovaná, opomíjená a bagatelizovaná. Klikněte si pro odběr.
Funkční alkoholik je člověk, který navenek působí vyrovnaně, produktivně a často až nadprůměrně výkonně, ale zároveň zápasí se závislostí, kterou okolí vůbec nevidí. Jde o typ lidí, kteří dokážou dlouhodobě plnit pracovní i rodinné povinnosti, chodí včas, přinášejí výsledky, někdy jsou dokonce nejspolehlivějšími členy týmu. A právě alkohol používají jako svůj „coping mechanismus“ – způsob, jakým se vyrovnávají se stresem, zátěží nebo nepříjemnými emocemi.
Závislost tito lidé kryjí pomocí vysoké míry sebekontroly a rutiny: přesně vědí, kolik si mohou dovolit vypít, kdy a jak rychle zvládnou nasbíraná promile „spálit“. Takový alkoholismus proto nevypadá jako klasický obraz člověka na dně. Je to spíše život ve dvou režimech.
„Funkční alkoholik je tedy někdo, kdo umí fungovat v životě, chodí do práce, platí účty a podobně. Takoví lidé obvykle nevnímají sebe a své pití jako problém,“ vysvětluje terapeutka Mária Vlkovičová z online psychoterapeutické platformy Hedepy. Někteří vyhledají odbornou pomoc, až když se stane něco, co tuto funkčnost naruší, nebo je k tomu přinutí například soud či zaměstnavatel. „Jestliže se však člověk nerozhodne léčit sám, léčba obvykle nebývá úspěšná. Funkční alkoholik nemusí být pod vlivem alkoholu v zaměstnání, může pít až po práci, případně během víkendů,“ popisuje terapeutka.

V mnoha firmách existuje tichá tolerance alkoholu, která se bere jako přirozená součást firemního života. Neškodný drink po práci, láhev při oslavě úspěchu či „panák“ na teambuildingu se časem stanou zažitými rituály, které nikdo nezpochybňuje. V českém prostředí se navíc očekávání alkoholu na firemních akcích stalo téměř automatickým – zaměstnanci počítají s tím, že oslava, večírek či teambuilding bez alkoholu jsou neúplné nebo nudné.
Právě tato normalizace pití vytváří kulturu, ve které se skryté problémy snadno maskují – a kde ani HR, ani kolegové nevnímají první varovné signály, protože pití je jednoduše „běžnou součástí společenského života“. V takovém prostředí se o závislosti mluví těžko; lidé nechtějí působit jako přecitlivělí, bojí se odsouzení a firma se tak může nevědomky stát místem, kde se problémy dlouhodobě přehlížejí.

Skrytý alkoholismus se u pracovníka často projevuje nenápadně – ne dramatickými výbuchy, ale drobnými změnami v chování, které se snadno přičtou únavě, přetížení či osobním starostem. „Varovné signály mohou být častá náhlá absence, například v pondělky, pokud je někdo pod vlivem alkoholu v práci, snížená výkonnost, alkoholový zápach z těla, z dechu zaměstnance,“ říká terapeutka Mária Vlkovičová.
Pokud si kolektiv či vedení nevšimne, že má v týmu funkčního alkoholika, problém může postupně přerůst do vážnějších následků. Zaměstnanec může začít ztrácet kontrolu nad udržovanou rovnováhou mezi výkonem a závislostí, což vede k častějším chybám, zhoršení rozhodování či výpadkům koncentrace. V týmech, kde se na takového člověka spoléhají, to může spustit dominový efekt – narušenou důvěru, přetížení kolegů, konflikty či pokles celkového výkonu.

Zároveň je dlouhodobé fungování na hraně pro samotného zaměstnance extrémně vyčerpávající: žít v režimu kontroly, skrývání a tlaku vede nejen k prohlubování závislosti, ale i k vyhoření, úzkostem či kolapsu, který se může projevit náhle a pro firmu nečekaně. Ignorování signálů proto neubližuje jen člověku, ale i celému týmu a kultuře ve firmě.
Úkolem HR a manažerů není okamžitě diagnostikovat závislost, ale všimnout si, že se něco děje – a neodmítat to jako „náhodu“ nebo „vtipnou historku“. Důležité je přistupovat k situaci citlivě, bez obviňování či ponižování, a zároveň mít na paměti odpovědnost vůči týmu, bezpečnosti i samotnému zaměstnanci.
Odbornice na duševní zdraví Mária Vlkovičová z Hedepy říká, že v tomto případě nemá smysl vynechat alkoholické nápoje z firemních akcí. „Prevencí proti funkčnímu alkoholismu je nepřetěžovat zaměstnance, vytvářet prostředí pro zdravou psychohygienu, podporovat spokojenost a pohodu zaměstnanců,“ dodává.
Jestliže tedy máte podezření na funkční alkoholismus, nehledejte „důkaz“, ale všímejte si opakujících se signálů či změn v chování. Zvolte důvěrný rozhovor, v němž bez vyčítání pojmenujte konkrétní dopady na práci (absence, chyby, kolísání výkonu) a dejte najevo, že vám jde o zdraví člověka i bezpečí týmu. HR ale nemá suplovat terapii: nabídněte podporu v rámci firemních možností a nasměrujte kolegu na odbornou pomoc (psychologa, adiktologa, terapeuta, případně specializovaná zařízení), ideálně s kontakty a informací, jak služby využít. Současně připomeňte, že pomoc je dobrovolná, a nastavte další kroky tak, aby byly férové, diskrétní a v souladu s interními pravidly.
Chcete víc témat ze světa HR? Stáhněte si unikátní ročenku zdarma do mobilu nebo na monitor.
