
Daniel Krištof stál v čele Úřadu práce ČR od září 2023 do počátku září 2025. V rozhovoru pro ročenku Alma Career 2025/26 popsal, jak zvýšit pohyb na zamrzlém pracovním trhu, efektivněji pomáhat lidem s návratem do zaměstnání a proč jsou klíčovým tématem rekvalifikace. Ročenku vám nyní otvíráme celou zdarma ke stažení a rozhovor nabízíme v původním znění. Připomeňte si s námi proměny, za kterými Daniel Krištof stál.
Zadruhé jsme začali věci řídit přes čísla. Máme jasně definované cíle a kontrolujeme jejich plnění. A zatřetí teď o úřadu mluvíme navenek i dovnitř mnohem pozitivněji. Jsme největší pomáhající organizací v Česku. To je mantra, kterou opakujeme a maximálně naplňujeme. Podporujeme lidi v hledání práce. Dáváme jim perspektivu, že můžou vydělávat víc než dneska. A pomáháme těm v těžkých životních situacích.
A potom je tu jedna věc, která mi na začátku nedocházela, ale moc nám ve změnách pomáhá. Naprostá většina našich zaměstnanců přišla na Úřad práce proto, že chtějí pomáhat lidem. Takže jsou vesměs nadšení, když jim dokážeme zkrátit čas, který tráví administrativou. A těší se, že budou moci víc pracovat s konkrétními klienty a dávat s nimi dohromady třeba podpůrný plán.
Zásadní bude i jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, které jednak ulehčí život firmám, ale hlavně nám dá spoustu dat. Uvidíme, jak se našim někdejším klientům daří, o kolik víc vydělávají. Když do toho systému dostanete tuhle zpětnou vazbu, může to naše zaměstnance povzbudit a pomoct jim. Třeba v tom, že si budou napříč republikou navzájem radit, co funguje a co ne.
A ten osobní vztah mezi poradcem z Úřadu práce a klientem je klíčový. Třeba lidem, kteří byli roky zaměstnaní a najednou se ocitli bez práce, pomáháme s tím, jak se rekvalifikovat nebo jak napsat a rozeslat životopis. A zpětně tito klienti nejvíc oceňují, že byl někdo, kdo je povzbuzoval, když se podesáté za sebou nedostali přes pracovní pohovor. Lidská podpora je nakonec zřejmě to nejdůležitější, co můžeme jako úřad nabídnout.

Druhý problém je ale podle mě ještě závažnější. Nejsme zvyklí se celoživotně vzdělávat. Zejména nízkopříjmoví pracovníci se po odchodu ze školy obvykle už nijak neposouvají. A není to tím, že by nebyla nabídka. Rekvalifikačních kurzů je spousta. Navíc Úřad práce vybrané kurzy dotuje, některé dokonce ze 100 procent. A skutečně to funguje. Máme změřeno, že nízkopříjmovým lidem, kteří se s námi vzdělávají, následně výrazně vzroste příjem. Problém je, že jich to dělá málo.
Zároveň vidíme, že to pak jde samospádem. Absolventi kurzů je doporučují dál a dostává se to i k nízkopříjmovým lidem, kteří se jinak rekvalifikují prakticky jenom, když práci ztratí.
Nejlepší by ale samozřejmě bylo, kdyby lidé odcházeli ze vzdělávacího systému s chutí dál se rozvíjet.
A to je ten boj. Bez rekvalifikací, zvyšování kvalifikace to nepůjde. I s tím, že se nám prodlouží doba, kdy jsou lidi bez práce, protože než uděláte z dělníka obráběče kovů na CNC strojích, chvilku to trvá. Jenže druhá varianta je, že ti lidé zůstanou na dávkách…
Podle mě je to i úloha elit, vzdělané části společnosti. Motivovat ostatní k celoživotnímu vzdělávání. Musíme o tom s lidmi mluvit. Protože jinak budoucí velké technologické změny přinesou další chudnutí chudých.
Sám jsem zvědav, jak nám redesign podpory pomůže. Jestli fluktuace naroste skokově z dnešních 16 % kupříkladu na 20 %, nebo bude růst postupně. Mimochodem v Dánsku je 30 %. Tam opravdu nemají firmy problém rychle obsadit i specializované pozice.
Ale stejně si myslím, že to, že se lidé po škole už nevzdělávají, nám změny práce brzdí víc než peníze. Musíme do lidí dostat, že je normální měnit zaměstnání, že je normální měnit obor a že spousta oborů v dohledné době zanikne a některé se budou výrazně transformovat. A že bez dovzdělání z trhu práce prostě vypadnou.
Sám jsem navrhoval, abychom tomu přestali říkat „celoživotní vzdělávání“. Protože nikdo se ráno neprobudí s tím: „Já se toužím celoživotně vzdělávat!“
My jsme na Úřadu práce vyčlenili i speciální poradce, kteří budou rodičům na rodičovské pomáhat zpátky do zaměstnání. Klíčové není jen zajištění hlídání dětí, ale i flexibilnější úvazky pro rodiče.
Co se týká lidí na dávkách, superdávka nabízí finanční bonus pro všechny, kdo se snaží najít si zase práci nebo se rekvalifikovat. Ta finanční motivace je asi to jediné, co může zafungovat. Třeba i proti tomu, aby rodiče posílali své děti hned po základní škole na dávky a současně na šedý trh práce…
Superdávka nejspíš bude fungovat více na lidi, kteří do dávkového systému spadli znenadání. Těm pomůže se odrazit jako na trampolíně zpátky do normálního života. U těch, co jsou dlouhodobě v dluhových pastech, to bude složitější. Ale budeme se jim snažit na úřadech práce pomáhat, co nám budou síly stačit.
Chcete víc témat ze světa HR? Stáhněte si unikátní ročenku zdarma do mobilu nebo na monitor.
